Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mávej, vole!

23. 04. 2017 14:04:36
Děti si obvykle hrají s velkou vážností a zaujetím. Hra pro ně není hra, ale skutečnost.............

Když byli kluci malí, často si hráli na opravdové chlapy - indiány, piráty, vojáky, hasiče nebo popeláře. Popeláři byli v určitém období ideálem dětství všech našich dětí (kluků i holky). Opravdoví chlapi, kteří musí mít odvahu k rychlé jízdě na pofiderním stupátku, sílu uzvednout stovky popelnic denně, odvahu utkat se s myšmi a potkany, odvahu vynášet po lidech fůry nevábného smetí... Když kluci pozorovali z balkonu popeláře vyvážející z hospody odvedle šest popelnic, byla to vždy pastva pro oči. Tak dlouho mohli pozorovat ten zajímavý stroj! Jednou tam stáli obzvláště dlouho – to jeden z popelářů po odklopení víka popelnice nalezl tam stolní kalendář s barevnými obrázky hor. Nejmíň pět minut si ten kalendář zálibně prohlížel a pak jej vsunul pod bundu. To byl úlovek!

Popeláři jsou různí – tohle byl intelektuál, protože měl oči jen pro svůj kalendář a určitě už se viděl někde na Matterhornu. Ale nejlepší jsou mávači. Na ty jsme čekali každou středu. Ke středě patřilo mávání, stejně jako ke čtvrtku cvičení nebo k večeru čištění zubů. Když se nemávalo, něco pak chybělo. Jednou se dokonce všichni tři – dva závozníci a řidič, který vystoupil z kabiny – postavili do řady před auto a mávali holčičce za oknem, která je už vyhlížela. Ona se smála a oni taky. Byl to pohádkový obrázek... A jednou jsem šla s dcerkou z nákupu, a ona začala mávat popelářům, kteří právě projížděli kolem. Byli to mladí kluci a drželi se vzadu na stupátku jako klíšťata. Jeden z nich mával, druhý ne. A ten, co mával, naléhal na svého druha: „Mávej, vole!“ a tak začal mávat taky. Mávání prostě patří k popelářům, mašinfírům nebo autobusákům, ke všem těm opravdovým chlapům, co jezdí s nějakým pořádným strojem.

Jen doufám, že si děti pořád hrají na popeláře - přece jen: od té doby uplynulo spoustu vody...

Autor: Iva Marková | neděle 23.4.2017 14:04 | karma článku: 22.27 | přečteno: 1003x

Další články blogera

Iva Marková

Tři fotky a básnička

Tři fotky z ciziny a pár slov z domoviny, aneb vzpomínkový, prázdninový slepenec, galimatyáš, mišmaš, guláš, slátanina....

13.9.2017 v 22:51 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 182 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 629 | Diskuse

Iva Marková

Byl to trochu tvrdej život, ale neměnila bych

Pocházela z rychtářského rodu a léta sloužila ve vesnické hospodě. Nikdy si nestěžovala. Naopak: každého, kdo k ní přišel, počastovala vlídným slovem a chutí měnit svět k lepšímu.

7.9.2017 v 22:58 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 876 | Diskuse

Iva Marková

Většina našich kluků je pracovitá

Drahomír Vrba (40) učí 15 let na Středním odborném učilišti v Letohradě. Učí rád a o svých žácích mluví s respektem a důvěrou.

30.8.2017 v 23:01 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jaroslav Kuthan

Průšovi já práci hledat nebudu! (povídka)

Když Průša vlezl do mé kanceláře (ano, mám svou kancelář), musel jsem vynaložit obrovské úsilí, abych na sobě nedal znát radost.

19.9.2017 v 14:00 | Karma článku: 5.19 | Přečteno: 156 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Sluhové zla jsou zpět v PAX číslo 5

Chytlavá, tajemná, hravá a s detektivní atmosférou... Taková je úvodní znělka nového pokračování osudu vyvolených bratrů Alrika a Vigga, kterým svůj hlas opět propůjčil Jan Vondráček.

19.9.2017 v 8:17 | Karma článku: 3.34 | Přečteno: 102 | Diskuse

Jan Zerbst

Cesta k lidskému zatracení - 1. jednání / 11. - 12. obraz

Velitel Kämpf musí přistoupit na nový plán poprav, zatímco Kurt Gemeier se musí vyrovnat s tím, že poprvé vraždil. Délka tohoto textu je cca 8 minut.

19.9.2017 v 7:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 |

Marcela Valouchová

Šutr 15 - Návrat

Byli v polovině cesty domů. Roman stále hýřil optimismem a vzpomínkami na rodnou planetu. „Vždy jsem cestoval, nevěřil jsem, že se mi bude tolik stýskat. Myslím, že se teď usadím a budu si chvíli užívat.

18.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.82 | Přečteno: 102 | Diskuse

Dita Jarošová

Sny ukáží svou tvář...

Vilma tedy měla spoustu snů, jako že plánů, ale také se jí spousta věcí zdála. Bylo to zajímavé. Třeba v dětství uměla létat, vlézt do obrazu s mořem (ke kterému nesměla jako i jiní jet), a tam plavat a vozit se na plachetnici.

18.9.2017 v 0:37 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 113 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 17.07 Průměrná čtenost 600

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.