Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravda vás osvobodí

5. 06. 2017 22:42:37
Anča byla hubeňour, na nose silné brýle, kolem hlavy jí poletovaly neposedné, příliš jemné vlasy. Její tvář zdobil stálý úsměv, i když by se dalo říct, že moc důvodů k němu neměla.

Tatínek jim umřel, maminka na vozíčku, chatrná chaloupka s maličkými okny, kterými pronikalo maličko světla, byla domovem pro dalších šest sourozenců. Někteří lidé si o Anče mysleli, že je praštěná, a to jen proto, že si občas sama pro sebe zpívala nebo povídala. Mě právě tím přitahovala. Často jsem přemýšlela, co si asi povídá...

Před hrůzou let, v roce 1977, nás ve třetí třídě učil jeden soudruh učitel. Byl přísný, k ráně neměl daleko, takže jeho autoritu ctili i největší rošťáci. Jako správný komunista nesnášel náboženství a sebemenší náznak čehokoli duchovního ho vždy velmi rozezlil. Jako správný komunista se také před celou třídou vysmíval dětem, které chodily na náboženství. Anče obzvlášť. Ona totiž svoji víru brala velmi vážně a upřímně. My ostatní jsme byli nanejvýš „vlažní“.

Učitel také miloval hudbu, tehdy zapomínal na vše kolem a na hodinách zpěvu si mohli polepšit i beznadějní případi, pokud aspoň znali noty, natožpak uměli-li zpívat! Soudruh učitel hrál na akordeon, poskakoval přitom do rytmu, a když jsme společně pěli: „Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán, s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed partyzán!“, míval v očích slzy. Tehdy jsme nebyli banda syčáků, ale sbor Alexandrovců a on se jistě viděl jako ten chrabrý partyzán, co uhání s kvérem v ruce zasněženou krajinou, občas únavou padne k zemi, ale posílen hltem vodky a jednou papirosou opět vstává a s mohutným: URRÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! vyráží vstříc jednotce nepřátel, kterou zanedlouho zkropí jedinou dávkou ze samopalu...

Když jsme dozpívali nezvykle silnými hlasy (i my jsme si připadali tak trochu jako partyzáni), pustil nám zjihlý soudruh z gramofonu ještě sovětskou hymnu a hodinu jsme zakončovali Internacionálou. (Nutno říct, že nás naučil i mnoho krásných lidových písní, při jejichž zpěvu míval taky slzu v oku.) Svou lásku k muzice zúročoval v pěveckém sboru, kam chodil každý, kdo vyloženě nekokrhal. Se sborem se jezdilo po různých schůzích zemědělců, ROH, Svazu žen nebo jiného orgánu přispívajícího k rozkvětu naší socialistické vlasti. Soudruh moc stál o to, aby do sboru chodila Anča, protože měla překrásný hlas. Ta se ale různě vytáčela – že nemá čas, že se musí učit, že přijede teta z Dobrušky, že musí pomáhat mamince, že musí hlídat sourozence atd. Až jednou na ni učitel přímo zaútočil: „Tak Ančo, potřeboval bych tě do souboru, budeš zpívat sóla – ty jediná to vyzpíváš! A na jaře pojedeme až do Hradce!“ Anča se krátce zamyslela a pak klidně odvětila: „Víte, já do toho sboru nepudu, protože vy většinou jezdíte v neděli někam zpívat a my v neděli chodíme do kostela.“ To byla pecka! Soudruh zalapal po dechu a zbledl jak soudruh Lenin v Mauzoleu. Po chvíli sice začal zhluboka dýchat a do obličeje se mu vrátila barva, ale tak blízek infarktu zřejmě dosud nebyl. Zlověstné ticho ve třídě přerušil až výkřikem: „Jdi mi z očí!“ A tak se Anča i s tím svým úsměvem sebrala a šla dom.

Byla to tenkrát velká odvaha dát najevo své přesvědčení proti jasné přesile učitele, nebylo radno říkat některé věci nahlas. Kolikrát jsem si pak na Ančinu statečnost vzpomněla. Řekla to tak sebejistě a přirozeně, jako že jedna a jedna jsou dvě. Bylo jí sotva osm, a už nám dala životní lekci. Soudruh se naštěstí Anče nijak nemstil a do souboru ji už nikdy nenutil. Při hodinách zpěvu ale vždy zálibně a posmutněle naslouchal jejímu andělskému hlasu...

Autor: Iva Marková | pondělí 5.6.2017 22:42 | karma článku: 16.54 | přečteno: 485x

Další články blogera

Iva Marková

Pepa Dušek

„Sestřičko, vytáhněte mi, prosím vás, z kartotéky zdravotní dokumentaci pana Duška,“ požádala mladá lékařka svoji kolegyni v ordinaci.

20.7.2017 v 21:16 | Karma článku: 16.13 | Přečteno: 826 | Diskuse

Iva Marková

Dva spravedliví

Deset spravedlivých po mě nechtějte, ale o dvou bych možná věděla. Řekněme stará Faltusová..........

18.7.2017 v 21:51 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 348 | Diskuse

Iva Marková

Arménie - kamínek do mozaiky

Mohla bych psát o divukrásné přírodě a horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin. Nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích......

14.7.2017 v 22:26 | Karma článku: 17.45 | Přečteno: 360 | Diskuse

Iva Marková

Kvůli tlustěji namazanému krajíci jsou lidé schopni udělat ledasco

Příspěvek k rozloučení s podplukovníkem Jiřím Pavlem (1922-2017), veteránem II. světové války.......

1.7.2017 v 21:32 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 559 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Dita Jarošová

Tramp na břehu třetího tisíciletí...

Obvykle jednou za rok hrajeme si s partou na trampy v osadě, už kvůli dětem, je to velká sranda a objevíme spoustu užitečných záležitostí. Minule to byl stan, co se vyhazuje a sám skládá, ten letos byl ale po loňsku mimo provoz.

23.7.2017 v 11:50 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 164 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny IV.

My, lidé, jsme tvorové zvídaví, všem záhadám chceme přijít na kloub. Život nás neustále zkouší. Co dostaneme, když rozluštíme tajenku?

22.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 235 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Haiku o tom, co zbude

ze všech těch vladařů, vojevůdců, prezidentů a učených mužů i žen, kteří si mysleli, že jim patří svět.

22.7.2017 v 16:56 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 268 | Diskuse

Stanislav Salvet

Slzy jednorožce

Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................

21.7.2017 v 21:06 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 134 | Diskuse

Dita Jarošová

Slone v porculánu!!

Vracím se opět ke kauze nekonání letošního Open-air festivalu, legendárního českého Woodstocku... Postoj mnoha instancí k vám se mi zdá být mírně řečeno rozpačitý. Samozřejmě nejvíc mne "dostal " okřídlený několikanásobný termín

21.7.2017 v 17:32 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 250 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 18.92 Průměrná čtenost 611

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.