Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Arménie - kamínek do mozaiky

14. 07. 2017 22:26:06
Mohla bych psát o divukrásné přírodě a horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin. Nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích......

Mohla bych psát o divukrásné přírodě...

a o horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin...

nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích, kteří se na cizince dívají zpříma a bez okolků vás pozvou k sobě domů na jídlo, aby se s vámi rozdělili o to, co sami mají.

anebo o desítkách starobylých klášterů a tisících kamenných chačkarů v krajině...

Ale bude to jiné psaní...

První kamínek

Vysoké Mýto: Den před odjezdem do Arménie jsem byla na nejkrásnějším koncertě v životě. Tedy, tak se mi to teď jeví. Ida Kelarová a Čhavorenge - sto dětí z romských ghett spolu s hudebníky České filharmonie. Obrovskou energii, obrovskou, nefalšovanou radost z hudby na nás po lopatách házejí milovníci okamžiku, děti, které jsou školními a často i životními outsidery. Směju se, a přitom mi tečou slzy. Srdcervoucí upřímnost, emotivnost a zapomenutá živelnost. Jo! Rozdíly neexistují!

Druhý kamínek

Jerevan: Památník a Muzeum genocidy v Jerevanu připomíná vyvražďování Arménů Turky v letech 1915-1922. Vjemů z muzea se zbavíte jen těžko. V hlavě mám fotku s názvem „Bezdomovci“ – kostřičky malých dětí, které ztratily rodiče, spící v roztrhaných hadrech na zemi u zdi za vesnicí. Proč?

Třetí kamínek

Jerevan: setmělý pokoj poloprázdného hotýlku, půlnoc, vedro, silný provoz na silnici, hlučný větrák, přemíra zážitků... Koukám na osvětlené město. Hned pod okny jsou maličké chudé příbytky slepené z kamenů a pár kousků vlnitého plechu na střechách. Televize v nich běží hluboko po půlnoci. Šňůry s pověšeným prádlem na protějším domě vlají ve větru, osvětleny pouliční lampou jako divadelní scéna. Za domem je na nákupním středisku vidět obrovská reklama na kečup. Na obzoru se tyčí osvětlený památník arménské genocidy. Auta na silnici troubí a ozývá se z nich dunění diskohudby. Dole kdosi otevřel dveře jedné z chatrčí a potichu vyšel ven.

Čtvrtý kamínek

Sanahin: V klášteře jsme potkali skupinku čtyř žen s třemi mentálně postiženými dětmi. Chtěli se vyfotit, podávám nejmenšímu klukovi ruku, on hned špulí ústa k polibku. Velké zkoumavé vystrašené oči. V jeho pohledu je hodně z toho, s čím se v posledních dnech potkávám: čistota, krása, hloubka, dědictví generací, lidská křehkost a totální člověčí nahota...

Pátý kamínek

Kijev: Cestou domů jsme se stavili u památníku Babí Jar, kde se v září 1941 udála během dvou dnů největší masová vražda v dějinách – střelou do týla zde našlo smrt 33.000 židovských mužů, žen a dětí z Kijeva a okolí. V roli katů bylo 1.200 Ukrajinců a 300 Němců. Znova nevinní lidé na okraji. Násilí. Dělení.

Nesmyslné dělení. Jsme přece na jedný lodi napříč generacemi. Každý z nás odněkud přišel. Před pár lety jsme dali bratrovi ke kulatinám rozbor DNA, podle nějž naši předkové po otcovské linii (Y) přišli před 20 tisíci lety z oblasti Balkánského poloostrova, kdežto maminčini předkové (W) si to do Evropy štrádovali z Blízkého východu přes Arabský poloostrov, Anatolii, Malou Asii nebo severní Indii, Balkánský poloostrov a pohoří Kavkaz. No a s tímhle pochodem začali někdy před 18 tisíci lety. A takhle nějak jsme na tom všichni.

Tak nevím, jestli jsem napsala to, co jsem chtěla. Těch kamínků je víc. Ale měla jsem na mysli asi tolik, že cesta do Arménie vydala další důkazy o tom, že jako lidi jsme v jednom člunu. Každý jako ojedinělý exemplář, vzácný, krásný, někdy trochu poškrábaný, pokřivený, ale všichni na jedný palubě...

Autor: Iva Marková | pátek 14.7.2017 22:26 | karma článku: 17.74 | přečteno: 395x

Další články blogera

Iva Marková

Tři fotky a básnička

Tři fotky z ciziny a pár slov z domoviny, aneb vzpomínkový, prázdninový slepenec, galimatyáš, mišmaš, guláš, slátanina....

13.9.2017 v 22:51 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 182 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 629 | Diskuse

Iva Marková

Byl to trochu tvrdej život, ale neměnila bych

Pocházela z rychtářského rodu a léta sloužila ve vesnické hospodě. Nikdy si nestěžovala. Naopak: každého, kdo k ní přišel, počastovala vlídným slovem a chutí měnit svět k lepšímu.

7.9.2017 v 22:58 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 876 | Diskuse

Iva Marková

Většina našich kluků je pracovitá

Drahomír Vrba (40) učí 15 let na Středním odborném učilišti v Letohradě. Učí rád a o svých žácích mluví s respektem a důvěrou.

30.8.2017 v 23:01 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 9:"V létě vozím turisty,v zimě basy s vodkou",říká JUDR Č.

Po devítihodinové plavbě na škuneru Volnyj napříč Bajkalem se při ústí velké řeky Barguzin ubytováváme u pohostinné rodiny Černovových, dostáváme masívní večeři a s chutí vstupujeme do očistné ruské baně i s březovými metličkami.

19.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 7.29 | Přečteno: 182 | Diskuse

Klára Hájek Velinská

Pohoda a relax v krásných saunách

Tyto lázně a sauny jsme navštívili náhodou při cestě naším karavanem z Erdingu. Měli jsme den volna a rozhodli se nepospíchat domů a prodloužit si tak náš saunovací výjezd poznáním dalších termálních lázní.

18.9.2017 v 13:58 | Karma článku: 5.79 | Přečteno: 271 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Vzpomínky na Afriku

Seděl jsem na plážovém baru a uslyšel ruštinu. Což ještě neznamenalo, že by ten turista musel být z Ruska. A právě to mě zajímalo. Do Egypta se přece přímo z Ruska nelétá.

18.9.2017 v 8:00 | Karma článku: 20.76 | Přečteno: 569 | Diskuse

Ervín Dostálek

Za "Perlou Sibiře" - na Bajkal 8: Na škuneru VOLNYJ (SVOBODNÝ) napříč jezerem k sv. Nosu

Cca 8 hodin na lodi trvá přeplavba jezera Bajkal na šířku do města Usť-Barguzin. Začátek je dramatický, za mírného větříku pak pozorujeme pobřeží, nabíráme údajně nejčistší vodu na světě a večer ji "zařízneme" vodkou "Čiste ozero"

18.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 221 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - z pralesa za delfíny

Jak dopadlo naše setkání s delfíny a je prales Jozani forest místem, kde lze pozorovat volně žijící opice Red Colobus? Na to odpoví další díl našeho poznávání ostrova.

18.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 157 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 17.07 Průměrná čtenost 600

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.