Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Arménie - kamínek do mozaiky

14. 07. 2017 22:26:06
Mohla bych psát o divukrásné přírodě a horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin. Nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích......

Mohla bych psát o divukrásné přírodě...

a o horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin...

nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích, kteří se na cizince dívají zpříma a bez okolků vás pozvou k sobě domů na jídlo, aby se s vámi rozdělili o to, co sami mají.

anebo o desítkách starobylých klášterů a tisících kamenných chačkarů v krajině...

Ale bude to jiné psaní...

První kamínek

Vysoké Mýto: Den před odjezdem do Arménie jsem byla na nejkrásnějším koncertě v životě. Tedy, tak se mi to teď jeví. Ida Kelarová a Čhavorenge - sto dětí z romských ghett spolu s hudebníky České filharmonie. Obrovskou energii, obrovskou, nefalšovanou radost z hudby na nás po lopatách házejí milovníci okamžiku, děti, které jsou školními a často i životními outsidery. Směju se, a přitom mi tečou slzy. Srdcervoucí upřímnost, emotivnost a zapomenutá živelnost. Jo! Rozdíly neexistují!

Druhý kamínek

Jerevan: Památník a Muzeum genocidy v Jerevanu připomíná vyvražďování Arménů Turky v letech 1915-1922. Vjemů z muzea se zbavíte jen těžko. V hlavě mám fotku s názvem „Bezdomovci“ – kostřičky malých dětí, které ztratily rodiče, spící v roztrhaných hadrech na zemi u zdi za vesnicí. Proč?

Třetí kamínek

Jerevan: setmělý pokoj poloprázdného hotýlku, půlnoc, vedro, silný provoz na silnici, hlučný větrák, přemíra zážitků... Koukám na osvětlené město. Hned pod okny jsou maličké chudé příbytky slepené z kamenů a pár kousků vlnitého plechu na střechách. Televize v nich běží hluboko po půlnoci. Šňůry s pověšeným prádlem na protějším domě vlají ve větru, osvětleny pouliční lampou jako divadelní scéna. Za domem je na nákupním středisku vidět obrovská reklama na kečup. Na obzoru se tyčí osvětlený památník arménské genocidy. Auta na silnici troubí a ozývá se z nich dunění diskohudby. Dole kdosi otevřel dveře jedné z chatrčí a potichu vyšel ven.

Čtvrtý kamínek

Sanahin: V klášteře jsme potkali skupinku čtyř žen s třemi mentálně postiženými dětmi. Chtěli se vyfotit, podávám nejmenšímu klukovi ruku, on hned špulí ústa k polibku. Velké zkoumavé vystrašené oči. V jeho pohledu je hodně z toho, s čím se v posledních dnech potkávám: čistota, krása, hloubka, dědictví generací, lidská křehkost a totální člověčí nahota...

Pátý kamínek

Kijev: Cestou domů jsme se stavili u památníku Babí Jar, kde se v září 1941 udála během dvou dnů největší masová vražda v dějinách – střelou do týla zde našlo smrt 33.000 židovských mužů, žen a dětí z Kijeva a okolí. V roli katů bylo 1.200 Ukrajinců a 300 Němců. Znova nevinní lidé na okraji. Násilí. Dělení.

Nesmyslné dělení. Jsme přece na jedný lodi napříč generacemi. Každý z nás odněkud přišel. Před pár lety jsme dali bratrovi ke kulatinám rozbor DNA, podle nějž naši předkové po otcovské linii (Y) přišli před 20 tisíci lety z oblasti Balkánského poloostrova, kdežto maminčini předkové (W) si to do Evropy štrádovali z Blízkého východu přes Arabský poloostrov, Anatolii, Malou Asii nebo severní Indii, Balkánský poloostrov a pohoří Kavkaz. No a s tímhle pochodem začali někdy před 18 tisíci lety. A takhle nějak jsme na tom všichni.

Tak nevím, jestli jsem napsala to, co jsem chtěla. Těch kamínků je víc. Ale měla jsem na mysli asi tolik, že cesta do Arménie vydala další důkazy o tom, že jako lidi jsme v jednom člunu. Každý jako ojedinělý exemplář, vzácný, krásný, někdy trochu poškrábaný, pokřivený, ale všichni na jedný palubě...

Autor: Iva Marková | pátek 14.7.2017 22:26 | karma článku: 17.45 | přečteno: 360x

Další články blogera

Iva Marková

Pepa Dušek

„Sestřičko, vytáhněte mi, prosím vás, z kartotéky zdravotní dokumentaci pana Duška,“ požádala mladá lékařka svoji kolegyni v ordinaci.

20.7.2017 v 21:16 | Karma článku: 16.13 | Přečteno: 826 | Diskuse

Iva Marková

Dva spravedliví

Deset spravedlivých po mě nechtějte, ale o dvou bych možná věděla. Řekněme stará Faltusová..........

18.7.2017 v 21:51 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 348 | Diskuse

Iva Marková

Kvůli tlustěji namazanému krajíci jsou lidé schopni udělat ledasco

Příspěvek k rozloučení s podplukovníkem Jiřím Pavlem (1922-2017), veteránem II. světové války.......

1.7.2017 v 21:32 | Karma článku: 19.64 | Přečteno: 559 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Martina Mičková

Málem nám ušel výhled na Lomnický štít

Starý Smokovec vešel do povědomí turistů jako nejznámější a nejstarší tatranská osada. Většina z vás, stejně jako já, zavítá do místního informačního centra a lanovkou pokračuje na Hrebienok.

22.7.2017 v 23:08 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 305 |

Jana Schlitzová

Rujána

Rujána dnes a před 30 lety. Kempovat na volno bylo zakázané! Stan jsme nepoužili, spali jsme vždy pod širákem. Vždy jsem usínala se strachem, aby nás Němci nechytili. Co kdybychom náhodou přeplavali a utekli do Švédska?

22.7.2017 v 20:52 | Karma článku: 18.00 | Přečteno: 843 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (13.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

22.7.2017 v 20:34 | Karma článku: 5.11 | Přečteno: 109 | Diskuse

Michaela Vančurová

Zdokonalte se v cizím jazyce!

V dnešní době je znalost především anglického jazyka takřka nevyhnutelná. Požadují to ve škole a stejně tak v povolání. Je skvělé, že mladí lidé se v tomto jazyce neustále zdokonalují a jejich úroveň roste.

22.7.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 400 | Diskuse

Jaroslav Babel

Zpráva o Velké cestě (12.)

U čtení následujících řádků vítám známé i náhodné zabloudivší. Koneckonců, cesta je někdy i o bloudění. Přináší však občas i příhody zábavné, někdy očekávané, někdy naopak. Sbírkou toho všeho může být následující povídání.

21.7.2017 v 22:48 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 113 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 18.92 Průměrná čtenost 611

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.