Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dva spravedliví

18. 07. 2017 21:51:20
Deset spravedlivých po mě nechtějte, ale o dvou bych možná věděla. Řekněme stará Faltusová..........

Babce táhne na šestaosmdesát, zdravá jako řípa. Přes léto jezdí každý večer za svým manželem. Vlastnímu předsevzetí vyjet na kole aspoň k jabloni, která stojí v půli táhlého kopce mezi poli s kapustou, vždycky dostojí. Leckterý mladík sem nevyjede, ale ona hravě. Tvrdý život z ní vykřesal ženu, odolnou jak houžev. Na kopci zaleje Lojzikův hrob, zavzpomíná, popovídá s návštěvníky hřbitova a zase jede domů. Už třináct let sem jezdí.

Když u jabloně sesedne z kola, protože kopec je příliš prudký, občas je k vidění zajímavá věc. Cesta ke hřbitovu bývá poseta hnědými slimáky, postrachem všech zahrádkářů. No a na těchto nesympatických, slizkých stvořeních činí Faltusová skutky spravedlnosti. Každého si pojmenuje a pak ho přejede kolem, s nikým nemá slitování. Obvykle u toho hrozně nadává: „Tohle máš Klémo za Miladu Horákovou,“ a ozve se sotva slyšitelné mlasknutí vypaseného slimáka, kterého Faltuska právě přejela předním kolem, „Co? Tak ty nemáš dost, hajzle! Tak tumáš!“ a přejede slimáka třikrát za sebou tam a zpátky. Stejně tak to schytá Stalin rovným dílem s Hitlerem „Tak tohle máš Ádo za všechny ty děti, cos zabil v koncentrákách, ty kurvo jedna!“ Mlask, mlask, mlask, mlask, mlask, mlask..... Pak přijdou na řadu i všichni jejich přisluhovači, které žena doprovází peprnými nadávkami. Než dojde na hřbitov, zůstanou za ní jen hnědé fleky. Spousta fleků...

Druhým takovým je Toník. Život k němu byl vrchovatě nespravedlivý, když mu nadělil čtyři mentálně postižené děti. Sám však nenaříká. Jen to nese. Jako truhlář je v dílně od rána do večera, až ho Růžena hubuje, že nezná nic jiného. Jenže dílna – to je jediná inštanc, kde dokáže na chvíli zapomenout. Proč zrovna on nemá komu předat řemeslo? Kdo se o děti postará, až tady s Růžou nebudou? A stovky dalších otázek...

Lidi k němu chodí houfem, to se ví, poctivý řemeslník. Tuhle k němu přišla Ančka Šejvlova a prosila Toníka o výrobu třímetrového dřevěného madla k zábradlí, které chce umístit na zeď pro malé děti. Nedosáhnou na zábradlí pro dospěláky, šmátraj ručičkama po zdi a nemají se čeho přidržet. Asi po dvou týdnech jí ho soused od Toníka přivezl a ona ještě ten den šla práci vyrovnat: „Tak Toníku, co jsem dlužna?“ volá Ančka zdálky na truhláře, který přichází utíraje si ruce do zástěry.

„Dej mně stovku za materiál a jsme si kvit.“

Anči zaskočila slina: „Počkej, stovku, to si děláš srandu? Víš, kolik by to stálo v krámě? Nejmíň tisíc.“

„Já vím, nejsem blbej,“ odvětí klidně muž.

„No tak pochop, že ti to chci zaplatit - materiál, práci, elektriku, prostě všechno...“

„A ty zas pochop, že mně stačí nahradit materiál a víc nechci,“ odpoví klidně Toník a pokračuje: „já nepodnikám a víc než za materiál nepotřebuju, a jestli mně chceš dát hodně, tak mně dej sto padesát.“

„Ale takhle přijdeš na mizinu, podivej, co k tobě chodí otravovat lidí – Beneš, Nojman...“ odporuje opět Ančka.

„Mě ještě nikdo neotravoval. Já prostě rád truhlařím, ty se zas staráš o tři děcka, Beneš chodí denně nakupovat bábě Šmejkalovej a Nojman se stará o kytky v kostele... Každej něco dělá pro druhý, rozumíš?“

Ančka ztichla a po chvíli odpověděla: „Rozumím“, dala Toníkovi sto padesát korun, poděkovala a šla domů.

A tak to je: v tomhle světě, plném nespravedlnosti, obyčejný „malý“ člověk naplňuje svoji „malou“ touhu po spravedlnosti...

Autor: Iva Marková | úterý 18.7.2017 21:51 | karma článku: 17.07 | přečteno: 394x

Další články blogera

Iva Marková

Žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já

Anna Lukášová (1909-2005) pocházela z rodiny tkalce s osmi dětmi. Teta byla nezapomenutelná, nezaměnitelná, svá. Osobnost. Dříč, který by se rozdal...

17.8.2017 v 22:02 | Karma článku: 17.52 | Přečteno: 393 | Diskuse

Iva Marková

Liduška

Když se na Lidušku zadíváte, mohli byste si pomyslet: „Chudák holka, nemá to v hlavě v pořádku...“ a budete mít jistě pravdu.

11.8.2017 v 8:32 | Karma článku: 19.59 | Přečteno: 519 | Diskuse

Iva Marková

Josef Sodomka, tvůrce originálních karoserií

Až spatříte v Muzeu českého karosářství ve Vysokém Mýtě modrý kabriolet Aero 50 Dynamik, možná se zamilujete. Dílo designéra a karosáře Josefa Sodomky (1904-1965) obdivoval ve své době svět.

5.8.2017 v 21:47 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 433 | Diskuse

Iva Marková

Pařezáče ne?

Jela jsem autem za takovou nablejskanou motorkou. Prostě taková ta "hustá mrtěkára“, jak říkají naše ratolesti, co zabere víc jak půl silnice.

31.7.2017 v 11:22 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 583 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

Nudná neděle (komiks)

Bylo to jednu neděli, roku 1972. Toho roku, kdy Prahu navštívil Fidel Castro (a ovšem také Leonid Brežněv) a Deep Purple vydali album Machine Head. Toho dne měl Vincek pohřební náladu, avšak Cyrda věděl, jak ho z ní dostat.

19.8.2017 v 12:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Průša zvítězil (povídka)

A podíval jsem se na druhý chodník a tam šel Průša. Nic se za ty roky nezměnilo, pořád se mu při chůzi třese nakynuté břicho, nos se mu propadá mezi tučné tváře, nohy se tíhou rozestupují do X a jsou velmi tlusté a krátké.

19.8.2017 v 8:45 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 123 | Diskuse

Irena Maura Aghová

Společnost: O kráse, moudrosti a lásce

Když se dnes díváme na náš svět, myslíme si, že je nebezpečný, ohrožují nás všelijaké nástrahy nemocí a lidských náruživostí, chtěli bychom žít v pokoji a přiměřeném prostředí, abychom pociťovali harmonii a ne strach a úzkost.

18.8.2017 v 14:22 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 133 | Diskuse

Daniel Tomáš

Jak jsem změnil zubaře

"Jejda, tady nám něco vypadlo," zahlásila paní zubařka, když jsem se položil do zubařského křesla a za protáhlého Áááááá jsem otevřel pusu dokořán. A to byl začátek konce...

18.8.2017 v 9:46 | Karma článku: 28.60 | Přečteno: 1234 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Návštěva (povídka)

Tento příběh musel nutně uchopit nejlepší ze spisovatelů, proto jsem nelitoval času a námahy. Téma tak obrovské, jako návštěva bytosti z vesmíru nesnese povrchní zpracování.

18.8.2017 v 9:30 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 160 | Diskuse
Počet článků 38 Celková karma 18.57 Průměrná čtenost 601

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.