Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já

17. 08. 2017 22:02:30
Anna Lukášová (1909-2005) pocházela z rodiny tkalce s osmi dětmi. Teta byla nezapomenutelná, nezaměnitelná, svá. Osobnost. Dříč, který by se rozdal...

Tak mně je osumdesátdevět let... né, počkejte, sedum, sedum, osumdesátsedum... Kdopak to má furt počítat! A co celý den dělám? Iná, porát něco... Často chodím do lesa na klacky, teda jen když neprší – to je dřevo mokrý a těžký. No, chodím tady do těch kopců, von se tam žádnej nevyškrábe, a tak tam je hromadu pěknýho dříví. Tuhle se mně poštěstila taková věc: jela jsem na kole z Brandejsa sem do Perný a od pily nahoru jel traktor s dřívím. Já jsem byla u autobusový zastávky a najednou koukám – u příkopa ztráceli takový pěkný krajiny. Povidám si: Heršof, chodím do lesa, to bych byla hloupá, abych lítala po klackách... Tak jsem vzala vozejk a šla jsem. No a pak jsem to do půl dvanáctý řezala, aby to děti neviděly, protože by mně nadaly. Já jim dycky nařežu kloudný bukový klacky a řeknu jim, ať si pro to přijedou s přívěsem. A pak si nařikám, že nemám čím topit...

Taky chodím na pole, ale teď prší a prší, já nevim, co to je za blázinec – všechno mám zamořený plísní. Tady nahoře na kopci mám políčko. Je to prudkej kopec – žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já. Nosím tam i hnůj v lavoru... Děti mně řikaj: mami, my ti to zrejeme. Ale já to nechci, dokud můžu, tak to nechci. Voni to trapem udělaj, a přitom házej hlínu z kopce dolů! Řikaj, že na tý jejich práci pořád něco vidím. No, oni se u toho moc nenadřou...

Tuhle byly naše děti někde v Orlických horách na chatě vode dráhy a Jana povidala – mami, chodíš doma jako šlundrák. Já povidám – hlavně, že mám hadry schovaný. Já se zamažu, nemůžu se nějak ustrojit! A ona zas že nosím gumáky, že to není zdravý. Jenže když je porát mokro, tak se střevíce zavobalej blátem, žejo? A ona mně přivezla plnej koš nějakých obnošenejch střevíců, šak se podivejte, sou v síni. Já povidám – ty nejsou k potřebě, s kramflekem nemůžu potřebovat. To se vobalí, zarejou se kramfleky do hlíny a já abych to tahala ze země ven...

Teď je Jana už dlouho doma – na pokladnu – má něco vod páteře. Když vona se taky neoblíkne a pak skučí!

A když se tady sejdou všechny čtyři rodiny, to je nadělení – ještě že mám vždycky napečený. Do krámu je daleko, tak radši zadělám...

Tudle jsem si chtěla udělat květák a ani jsem nemohla, protože jsem neměla vejce – já všechno rozdám. Jana mně povidala, že mě vejce přijde tak na sedum korun, že na ty slepice všechno koupím... No, asi má pravdu... A tudle jsem zabila zajce. Hlavu jsem si nechala a zbytek jsem dala dětem. Jó, zajci... To nedávno jsem byla u Ládi, a jestli bych mu prej nezabila zajce. Jenže já jsem neměla sílu, tak jestli bych mu aspoň neradila, že si ho zabije sám. Ano ale to by člověk zmrz – von ho majzal sem tam, no ale nakonec jsme ho šťastně zabili...

A jednou – to bylo pár roků po válce – jsem někam vezla vlakem kůzle a potkala jsem se tam se známou. A jak jsme tak breptaly, milý kůzle jí zatím vohryzalo sukni. Bylo to ňáko v květnu. Naštěstí jsem někde vyštrachala špendlik, tak jsme to sešpendlily a rázovaly jsme do Brna. Nojo, to je takových historií!

Už fůru let jezdím k doktoroj na injekce. Von se sice nabízí, že bude jezdit sem se sanitkou, ale to já nemůžu potřebovat. Zrovna budu někde na krmení nebo v lese a co potom?

Kdepák, já ještě rok a končím... On žádnej za mnou nepřijde s tím hezkým, dycky jen se starostma, a to člověka deptá...

A vemte si buchtu! Já nemůžu najít cukřenku, tak vám to takhle posypu rukou... Sou jen vobyčejný...

(P.S. I když si teta v době rozhovoru dávala jen rok, žila pak ještě devět let.)

Autor: Iva Marková | čtvrtek 17.8.2017 22:02 | karma článku: 18.53 | přečteno: 481x

Další články blogera

Iva Marková

Tři fotky a básnička

Tři fotky z ciziny a pár slov z domoviny, aneb vzpomínkový, prázdninový slepenec, galimatyáš, mišmaš, guláš, slátanina....

13.9.2017 v 22:51 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 182 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 629 | Diskuse

Iva Marková

Byl to trochu tvrdej život, ale neměnila bych

Pocházela z rychtářského rodu a léta sloužila ve vesnické hospodě. Nikdy si nestěžovala. Naopak: každého, kdo k ní přišel, počastovala vlídným slovem a chutí měnit svět k lepšímu.

7.9.2017 v 22:58 | Karma článku: 23.17 | Přečteno: 876 | Diskuse

Iva Marková

Většina našich kluků je pracovitá

Drahomír Vrba (40) učí 15 let na Středním odborném učilišti v Letohradě. Učí rád a o svých žácích mluví s respektem a důvěrou.

30.8.2017 v 23:01 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Eva Dreyová

Motýlí dilema

V životě by mě nenapadlo, že se vážně dožiji psychoideologicko-politického hybridu alá Engels-Duhring-Hegel-Jung-Marx a další. A že to fakt bude implementováno naprosto vážně, zaníceně do všech hlav.

19.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 81 | Diskuse

Roman Janas

Koho budu volit

Myslím si, že jsem ve věku, kdy už můžu částečně hodnotit. A není to moc příjemné. Jako dítě jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a opravdu se cítil bezpečně. Bohužel to už teď říct nemohu.

18.9.2017 v 23:38 | Karma článku: 29.36 | Přečteno: 820 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Je to hotový a maj to četníci

Jo, to jo. A už ho ,,zhaftli"? No to eště né, ále asi jó. Teda možná. Jistě. Či alespoń snádˇ. Batˇ batˇˇ. A atˇ je jako latˇ. A ty ,,kladélko", kladˇ.

18.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 11.41 | Přečteno: 361 | Diskuse

Patrik Juda

Zničený život plačícího migranta aneb otevřené dveře Německa bez limitů Angely Merkelové

Migrantský vrah u soudu plakal a chtěl by svou zrůdnost vrátit zpět. Merkelová nepláče a nic vracet nechce. Nebude akceptovat žádný limit pro přijímání migrantů, chce zvítězit ve volbách a učinit Německo šťastné i v dalších letech

17.9.2017 v 20:10 | Karma článku: 42.75 | Přečteno: 2338 | Diskuse

Jan Jílek

Ať první hodí kamenem

Mám takový zvyk, že když přijde klient, že má „vzrušující” manželství, nebo partnerský vztah, navrhnu mu, aby přestal cokoliv řešit.

17.9.2017 v 11:21 | Karma článku: 15.38 | Přečteno: 539 | Diskuse
Počet článků 43 Celková karma 17.07 Průměrná čtenost 600

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.