Vánoce, borcorodička a prostata

28. 12. 2017 15:13:02
Letošní Štědrý den proběhl v klidu. Synci (první: samostatná jednotka, druhý: pozdní puberta) a dcera (raná puberta) přes den balili dárky...

...zdobili jsme stromeček, vařili zelňačku, obalovali kapra, koukali na pohádky, poslouchali rádio. Na stole bylo nezvyklé množství druhů cukroví (čtyři). Hospodyni holt nebylo v tomto směru shůry dáno, a navíc: polovina rodiny má cukrovku, my ostatní jsme tlustý, takže už řadu let halím svoji nechuť k patlání cukroví do falešného pláštíku soucitu a ohledu na zdraví svých drahých... Jak říkám: pohodička. Přesto u dětí panovala nervozita, která ke Štědrému dni už asi patří...

„Mámo, to sou stresy,“ pravil mladší synek.

„Prosimtě letos to není vůbec ve stresu, letos jsme konečně první rok spořádaná rodina, bez hádek a nervů... „ odpovídám.

„Mamíííí, Vojta mě mlátí!“ ozve se vzápětí z vedlejší místnosti od počítače dvojice nejmladších, která má nekonečný talent ke vzájemným provokacím a pošťuchování, takže čím déle je nejstarší syn doma, tím více se těší do klidu brněnského bytu.

„Safraporte, co tam zas děláte, to nedáte pokoj ani na vánoce, mezuláni!?“ pochvaluji si rodinnou idylku.

Maruška každou čtvrthodinu hlásila, kolik času zbývá do rozbalení dárků: „Už jen čtyři hodiny čtyřicet minut! Já to nevydržím!“

„Tak pocem, dám ti nějakou práci,“ odpovím, ale ona jako když neslyší: „Mamko, hele, takovýhle svaly má Vojta,“ a cpe si do rukávu do míst bicepsů mandarinku.

„No, to bys tam musela dát aspoň pomeranč, a ten nemáme...“ komentuji svaly, jejichž velikost se stala záminkou pro další sourozenecký dloubanec: „Tak mandarinku říkáš? Co? Tam bys musela narvat nejmíň pomelo a pořád to je málo!“ odvětil svalovec.

„Ježiš, nech mě!“ zařve opět dcerka na bratra.

„Tak aspoň dneska nenadávejte, nééé??? A vůbec, holoto, mazejte se strojit, jdeme do kostela!“

Chystali jsme se na „půlnoční“, která je u nás ve čtyři odpoledne, aby mohly jít i malé děti s lucerničkami.

„Já se těším do kostela!“ pronese Vítek.

„Jó, ty vole, kdys tam byl naposled?“ uchichtne se na oplátku mladší.

„Náhodou, ty vole, chodím tam častěj než ty!“ smečuje prvorozený.

Mladší synek je dost aktivní, nevydrží v klidu, takže i teď poskakuje po místnosti a spokojeně si pobrukuje: „Mámo, já sem dobrej, já za to ani nemůžu, ale já sem prostě borec... až uvidíš, co jsem ti vyrobil za dárek, tak si cvrnkneš do textilu.“

„No jasně, seš borec, to je zas nějaký moderní slovo teď, ne? Už se nemůžu dočkat, ty textile...“ usmívám se nad jeho vzácně dobrou náladou.

„Mámo, já sem prostě borec ... A ty... ty seš taková borcorodička!“

Tak tohle už na mě bylo moc. Upadla jsem do záchvatu smíchu. Po chvíli: „Nojo, borcorodička... ale uvědomuješ si, že v tom případě jsou borci i tví sourozenci?!“

„Hmm, tak to teda nevim, já sem největší borec....

V tomto duchu jsme dospěli na konec Štědrého dne...

------------------------------

Druhý vánoční svátek jsme se tradičně setkali s rodiči z obou stran. Usadili jsme se v kuchyni u stolu, který přetékal dobrotami, uvařili kafe...

„Tak japak spíš, Pepiku?“ ptá se můj otec tchána. Jenže tchán je téměř hluchý a slyší, jen když se mu zakřičí do pravého ucha. Na otázku otce nereagoval, takže mu tchyně, se kterou si zamlada společně hrávali, a která ho v zapálení dětských her chtěla prý vyklopit z kočárku do řeky (rodinná historka), poradila: „Sedni si k němu z druhý strany.“

Otec si přesedl a zeptal se podruhé. Tchán hned s úsměvem odpověděl: „Ále prosimtě, to já jdu spát vo devátej, ale do jedný nezaberu!“

Tchyně, neboli babička, mávne rukou a pronese: „Pche, to já bych ti mohla vyprávět o tom, jak nespím... kolikrát se ještě ve tři převaluju, a ne a ne zabrat!“

„Jo, holka, kam se hrabeš na mě!“ pronese maminka, „já jak si nevezmu prášek, tak usínám až ve čtyři ráno...!“

„Nojo, a eště to chrápání v noci a chrchlání, a pak má jeden usnout!“... pronese opět babička.

„Tak tohle my už máme dávno vyřešený,“ praví maminka, „já potřebuju na spaní čerstvej vzduch, takže spím hlavou u okna a táta spí vzhůru nohama hlavou u zdi. Hlavně se nesmí v noci moc cukat, aby mě nekop do hlavy...“

„No vidíš to, to mě nenapadlo,“ pokyvuje babička.

Přítomní teenageři se uculují a vidouc, že do debaty se zcela jistě nezapojí, vytahují z kapes mobily.

„A kolikrát jdeš v noci na záchod?“ zařve zase tatík na celou kuchyň těsně u dědova ucha.

„No to já jdu i třikrát za noc, to víš, pořád mám takový lítací problémy...“ uculuje se tchán, i když to není žádný med.

„Nojo, viď, já ti taky jdu i čtyřikrát,“ odpoví tatínek, „kolikrát se na chodbě srazíme s mámou, vona chodí jak duch...“

„Prosimtě, furt musím koukat, kde seš, jestli nemáš hypo a nepotácíš se někde po baráku!“ vloží se rázně do řeči maminka.

„No tak jezte!“ vykřikne babička potřetí na spolustolovníky, „copak vás mám furt pobízet!?“

„No babi, na to tvý sádlový nikdo nemá! Seš borec!“ pochlebuje vnučka a nabere si hrst kakaového cukroví do dlaně.

„A copak prostata, Pepiku?“ zahuláká zase tatínek dědovi do ucha.

Mládež se pochichtává nad svými mobily, takže je vidět, že debatu vnímají.

„No dobrý, na ten věk, celkem to ujde. Piju čaje, ale jinak si nestěžuju...“ usměje se děda.

„Já taky, chodím jednou ročně k doktorovi, piju čaje, nějakou tabletku. Hele na tu bídu, že sem byl před dvaceti lety na umření, to je paráda. Ráno si vemu sedum tablet, v poledne pět a navečer zase pět... a žiju... Akorát jsem tlustej... Vod tý doby, co nemáme psa, tak jsem línej jak veš, a nechce se mi chodit... S nohama to mám taky čím dál horší... Ale jen co bude lepší počasí, tak zase začnu jezdit na kole, takhle to dál nejde: Podívej, jakou mám cejchu...“ a odhaluje košili.

„Ukaž?!“ nakloní se zvědavě babička, „nojo, Stando, s tím bys měl něco dělat, já v tvým věku lítala jak čamrda,“ popichuje 80letá babička o pět let mladšího tátu a na důkaz vážnosti zašermuje nad hlavou francouzskými berlemi....

„No, tak my už pudem,“ zavelí otec, aniž by se někoho ptal, „už vás tady zdržujem dvě hodiny, taky za chvíli začínaj zprávy, a to já už musím bejt doma u televize...“

Cestou domů nám ještě tatínek v autě recitoval vánoční báseň od Vojty Beneše, bratra prezidenta Eduarda Beneše, která měla asi třicet slok, a vzpomínal na mládí, které tak rychle frnklo...

„Tak děkujeme za svezení, mládeži, a zase za rok!“

Autor: Iva Marková | čtvrtek 28.12.2017 15:13 | karma článku: 18.56 | přečteno: 715x

Další články blogera

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Babička čte pohádku

....................................................................................................

5.12.2023 v 14:31 | Karma článku: 13.71 | Přečteno: 199 | Diskuse

Iva Marková

Máchadlo

....................................................................................................

30.5.2023 v 20:27 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 209 | Diskuse

Iva Marková

Chodec

....................................................................................................

23.12.2022 v 10:15 | Karma článku: 14.11 | Přečteno: 237 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 294 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 286 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 502 | Diskuse
Počet článků 219 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 594

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.

ivamarkova@tiscali.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...