Roztomilí králíčci ráno panáčkují u zahrádky a my jim máváme z okna: „Nazdar kluci!“. Jsou to takoví puberťáci a je legrační je pozorovat. Jak se honí po louce, anebo jak se koupou v hlíně - převalují se v ní, dovádějí, házejí ji na sebe jako hroši bahno. Občas jdou navštívit sousedy - očíhnout jejich králíky domácí a čerstvě narozená mláďata. Ale na druhou stranu přes silnici nejdou, tolik rozumu zas mají. V noci poslouchají rytmy Rádia Černá Hora, které se linou z vedlejší fabriky, kde dělníci pracují na noční směně. Aby měli vyvážený přehled o muzice, pustím jim občas z kuchyně Vltavu a nějakou tu klasiku... Zkrátka: skamarádili jsme se rychle - i když na uctivou vzdálenost. Vysvětlovala jsem jim sice, že u nás jim pšenka nepokvete, protože na zvířata moc nejsme, a ať si jdou radši jinam. Ale jako když hrách na stěnu hází. Prostě puberťáci...
Roztomilí králíčci roztomile přežvykují. Pořád mají něco v hubičce. Prostě puberťáci. Když roztomilí králíčci začali okusovat ředkvičky a hloubit díry do záhonů, pojali jsme nápad, že je odchytneme a zneškodníme. Zapůjčili jsme past s nástrahou. Leží tam už přes měsíc, ale roztomilí králíčci si jí ani nevšimnou. Všude kolem je bujný pažit, tak co s nějakou kukuřicí!?
Když jsem zjistila, že mně kámoši ožíraj poupata růží, musela jsem je vypeskovat: „Tak chlapi, tohle jsme si nedomluvili! Na růžičky mně teda chodit nebudete!“ Hoši se urazili a utekli pryč. Za chvíli jsou ale zpátky. Zalehnou pod strom, přežvykují jetel, a dělají jakoby nic. Prostě puberťáci...
Aby neměli jen na růžích ustláno, občas je pořádně prožene sousedovic kocour... Vždycky fandíme domácímu družstvu...
Vzhledem k tomu, že králík divoký je tvor společenský a mimořádně plodný (samice má až pětkrát ročně kolem deseti mláďat), dají se očekávat ještě bouřlivé události na domácí scéně...
A opravdu: Kde se vzal, tu se vzal - dneska k nám přišel čtvrtý králík!