Fotosloupek z Bajkalu III.

Rozloučení s Janem Jílkem ..........................................................................

O letošních prádzninách jsme putovali po Bajkale, a na blog nebyl čas ani pomyšlení. Když už jsme natrefili na wifi, která nezkolabovala, když na ni hupslo osm lidí najednou, a jednou jedinkrát jsem ho tam otevřela, přečetla jsem jediný nadpis jediného blogu: „Zemřel Jan jílek“. Víc jsem číst nemohla.

Bylo tady o něm řečeno dost. Dost pěkného. Říkala jsem si, nač přidávat další slova, která neřeknou nic navíc? Nakonec je přidávám. Nějak to potřebuju udělat. Na rozloučenou.

Měla jsem Janovy články moc ráda. Často jsem jim vnitřně přitakávala, a brala si z nich cosi pro sebe. Příliš dlouho jsem si dodávala odvahy, abych se ho v diskusi zeptala na to, na co už se nezeptám.

Když s někým na určité vlně souzníte, stane se vám blízkým. I když jste se v životě neviděli. To je zdejší blogová lahůdka – podle toho, co kdo píše (fotí, kreslí) si vytváříme obraz o člověku samotném, a jsme spojováni neviditelnými špagáty přitažlivosti, o kterých vzájemně ani nevíme. Někdy to jsou chatrné nitky, někdy silná lana.

No, a na tom Bajkale jsem po přečtení té jednoduché věty pak měla neodbytný pocit, že tam Jan chodí s námi. A že se mu tam líbí…

Jo jo...

předchozí fotoblogy z Bajkalu:

https://ivamarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720846

https://ivamarkova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=720849