Milenci v okně

Paní má jediná,

nebýt vás, nejsem nic,

díky vám vždy rozjasní se moje líc,

váš úsměv, vaše oči, klín,

lákají mne jak vlákna ojíněných pavučin.

Jsem jen váš a vy jen moje,

hodím vám klíč od pokoje.

Díky vám je hezčí svět,

tak zase zítra v pět.

Až půjdu do šichty,

pošlu vám své polibky.

Teď tu sedím s nohama v lavoru,

mysle na vás, cosi se dere nahoru.

Vstanou Boží bojovníci i Blaničtí rytíři,

pa, má krásko, zítra raděj ve čtyři.

.

.

Pane můj jediný,

den co den vzhlížím k vám,

obdivuji úsměv váš, nenucenost, obliny.

Jste tak vysoko, však vidím vás,

pozvedám svůj zrak i hlas:

"Zdravím Vás!"

pane můj vysněný

I když jsem jen tkadlena,

s vámi si připadám líbezná.

Jsem vaše princezna

a vy můj princ, co odveze mě pryč,

Konečně někdo bude mě mít rád,

toužím vám láskyplně vařit, žehlit a prát.

Jste můj princ na bílém koni,

Cloony, Redfort ani Newman vás v životě nedohoní.

.

foto: I.Marková