Krásné! Nějak takto by se měl vyučovat dějepis.

Vzpomněla jsem si na svoji babičku jak zůstala s maličkými dětmi na gruntě čtyři roky sama a jak chodila v zimě do lesa dobývat pařezy aby nezmrzli, vzpomněla jsem si na dědečka, který na konci svého života naplněného těžkou prací nikdy neopomněl zmínit, že " já jsem měl štěstí, tolik se jich z té hrozné války nevrátilo". A vzpomněla jsem si jak sousedka vyprávěla když jim listonoš přinesl na louku dopis a její matka padla s výkřikem do sena na zem a ony tři děti na ni a plakali bez konce...

Díky za Vaše vzpomínky, Blanko, i když tak smutné. To, co lidé skutečně prožili, by nevymyslel žádný scénárista. Co asi všechno může člověk vydržet? Možná si ty stopy citových zranění našich předků taky neseme a možná jsme to my, kdo se s tím má a může nějak vypořádat, kdoví? Aspoň tak, že o tom budeme mluvit nebo psát... Ať se Vám daří

ano

děkuji.

super

díky

Obdivuji Vaši trpělivost a pokoru, se kterou jste pátrala po svých předcích . Můj dědeček kdysi sestavil rodokmen své rodiny. Hledal v matrikách na farnosti, odkud pocházel.Trvalo mu to několik let. V roce 2000, tedy rok před dědečkovou smrtí, příbuzní uspořádali setkání dědečkovy rozvětvené rodiny (měl sedm sourozenců!) v moravské obci Miroslav. Bohužel jsem se nemohla zúčastnit, protože jsem byla v pokročilém rizikovém těhotenství. Tohle setkání už se nikdy nezopakuje, mnozí z těch asi 50 příbuzných už nejsou mezi námi.

Je důležité vědět, že má člověk někde své kořeny.

Děkuji Pavlo, máte pravdu, vědomí svých kořenů potřebuje snad každý. Nevím, nakolik v tom byla trpělivost nebo pokora, ty věci mi přicházely do života postupně. Nedalo se to urychlit ani přeskočit, ale bylo to velmi důležité z mnoha důvodů, např. i takových jako přijetí vlastní osobnosti a některých povahových rysů. Přeju Vám, aby se Vám dařilo setkat se aspoň s některými členy Vaší rodiny, když ne se všemi.

Paní Marková, smekám před vaší schopností popsat lidské osudy v kontextu historických událostí. Opět úžasně napsaný článek. Děkuji

Děkuji Vám, ale myslím, že kdyby někdo řekl, že to je povrchní dojmologie, bude mít také pravdu. Jste laskavý...

Ivo, děkuji Vám za úžasný blog. Měli by ho číst ti, kteří mají z válečných konfliktů užitek... třeba by pak přestali u vědomí toho všeho zla škodit...

Děkuji Jano, myslím, že z válečných konfliktů žádný užitek není, a tomu, kdo se chce prát, žádné čtení nepomůže. Bohužel. Pěkný večer (den) přeju a také díky za Vaše optimistické články

Ivo, to je krásný! Taky máme strom života, scházíme se v naší početné rodině jak jen to jde a hlavně si toho všeho vážíme čím dál víc, protože léta neúprosně běží a nastávají ta nejčernější setkání...pak už je na vše nevyřčené pozdě.

Děkuji, Jitko. Naprosto souhlasím, dokud se máme, tak to je fajn, protože nám nic nechybí

Blahopřeji, oceňuji, krásné

děkuji pěkně