Ivo, děkuji

Vždy když čtu nebo slyším podobný příběh, zmítá se to ve mně tak, že takové lidi bych šla bránit holýma rukama. Bez přemýšlení, co bude...

Děkuju za to, Jano. Ale když je slyšíte vyprávět, co zažili, říkají to nesmírně civilně, tiše, obyčejně, jako: tak to bylo. Chtěla bych vždycky ty lidi obejmout, pohladit. Jenže nejsem zrovna ten typ, co se umí na lidi takhle vrhat. Tak aspoň když o nich napíšu, je to takové moje pohlazení. A taky věřím, že když čtenáři pociťují k těm lidem (pro ně úplně neznámým) nějakou náklonnost či soucítění, tak to se neztratí. Věřím, že jsou mezi náma neviditelný špagáty přitažlivosti, který fungujou i napříč věky. Mějte se parádně nejen v neděli

Ivo, někdy v sobě popusťte to nutkání obejmout a skutečně to udělejte. Uvolní to ještě víc té návaznosti. Bála jsem se kdysi jakkoli citově projevit, protože to doma bylo nepřijatelné... a o hodně jsem přišla...

Dnes, když to cítím, řeknu to nebo udělám. Spíš udělám. A všechno je to čistší

P.S.: i s Vámi bych se někdy ráda viděla osobně. Záříte na dálku člověčinou

Nojo, uhodila jste hřebík na hlavičku, to je velký téma, se kterým se musím ještě popasovat... I já se s Vámi ráda uvidím, neboť Vy zase na dálku záříte neskutečnou energií nejen ženy činu, ale i ženy, která má něco za sebou a uměla s tím naložit...

Ivo, to je výzva

Až budete mít cestu do Prahy, dejte mi vědět tea2015 (zavináč) seznam tečka cz

Bude mi potěšením

Fajn, díky, ozvu se...