V Arménii jsem byla v roce 1965 a mám nezapomenutelné zážitky. Bylo jich hodně, napíši jen ty, které vystihují Armény. Při prohlídce skalního chrámu jsme dali bonbony nějakým dětem - krásným, okatým. Za chvíli přišla skupina dospělých, kteří nás zasypali ovocem, zvali nás k nim domů. U Sevanu se nedalo jen tak projít kolem skupiny lidí, kteří si dělali šašlik. Museli jsme přijmout pozvání a pohoštění. V Jerevanu jsme sedávali s domorodci u táboráků, povídali jsme si a poslouchali jsme jejich písničky. Krajina, památky, lidé, tradice......na velký román.

Byla jsem v několika zemích, ale Arméni jsou ARMÉNI.

Děkuji za Vaše zážitky, Věro. Jejich pohostinnost je opravdu úžasná. Jen jsme šli třeba vesnicí, seděl tam před domem pán a už se nás ptal, co nám může nabídnout a jestli nemáme hlad. Uplně cizím lidem, kteří vypadají jinak, než oni sami. Jsou velice otevření a vstřícní. Pěkný den Vám přeju.