Rodič byl přísný pedant a pak každá návštěva slibovala zmírnění výchovného jha. Ideální byl strýc Sláva, bratr, nejlépe na chajdě.Otec se nějak rozněžnil, rukou lovil své kvasné produkty- víno rybízové, kořalka jeřabinová ... Pak zaznělo, bratře - bratře a já čekal - Až přišla řeč o ceně kuřete v Lučenci za 1 Republiky - Hurá, výchova skončila ! Ráno v kuchyni oba sedí, jasíci jiní - zesinalí. Na stole série neuvěřitelné barevnosti - pilulky ! Milý bratře, pokud je ti případně dnešního rána mdle - nezoufej, to řeší tato pilulka modrá. Jak už to bývá, ona pomůže, ale má doprovodné efekty a ty zase eliminuje tato fialová ! Strýc, podobně kontruje a nabízí své zásoby. Otec pozvedává svůj zakalený zrak a volá - Hle, Miroslav je zde ! Synu, prosím tě, nemáš přehled, zda jsem dnešního rána již požil tu pilulku bílou ? Já na to hleděl a říkám - To není možné, poměrně vzdělaní, důstojní lidé ... Já, dnes kapky do očí - Ženóó, nemáš přehled, zda jsem si již dnešního rána nakapal ? ...

...ano ano, jako kdybychom byli z jedné rodiny... Díky za Vaše příběhy, Miroslave, ty by vydaly na knihu

Díky, pokud pobavilo - ukazuje se, že nejlepší příběhy fakt píše život samotný. Motiv stejný, pořád byla nějaká doba - pořád někdo vládnul a oni byli mladí. Chtěli žít, bavit se a dbali o nás = sužovali ! Jak dnes chybí ! ...

Ano, souhlasím zcela - i s příběhy, co píše život, i s tím, co chybí. Když to člověk má, tak ani neví, co má. A když už je člověk nemá, je sice bohatší o poznání, co měl, ale zase cítí, že tolik chybí... A pak si vyberte! Krásné dny Vám přeju!!