Sice jsem již nebyl v prenatálním období nějakou tu dobu a světlo světa vnímal už docela slušně, ale ten strach z války si pamatuji dodnes. Díval jsem se jako hodně malý kluk z okna právě ve chvíli, kdy tou naší malou ulicí projížděly tanky a transportéry, a ač bych jindy byl nadšený, tak tehdy opravdu ne. Krčil jsem se za truhlíkem, abych nebyl vidět a srdce mi šíleně tlouklo strachem, co bude dál. Přeci jen jsem už dostatečně chápal význam slov a obav dospělých lidí.

Mamka byla tehdy v práci a já doma sám. Bál jsem se a šeptal si pro sebe: "Kdy už přijdeš mami......?"

Možná, že právě od té doby nesnáším zbraně a jakékoliv násilí....

Ano, je pozoruhodné, jak malé děti umí odezírat strach rodičů nebo dospělých - mají nějaká svá tykadla - i když nechápou, vědí. Vlastně... děti jsou asi největší oběti konfliktů... A že jich ve světě je! Bohužel... Nu, máme velkou zodpovědnost za mír.... Mějte se pěkně, Františku, hodně jarních sil přeju

Pěkné, jako vždy

Děkuju Jitko, a doufám, že už si to někde štráduješ s kočárkem

Vy jste takový Rudla Deyl mladší... těším dobře, těším rád!:)) vždyckya opravdově a poctivě sem

Tak Rudla, to je hezký... Těším rád, to ano. Ale nechat se potěšit, to je taky kumšt, který jak vidno, Radko, ovládáte na jedničku... Díky!

Hezké. Tchyně mi jednou vyprávěla, že ji vezla sanitka do rokycanské porodnice (28.8.1968) a kolem cest postávali vojáci, asi nevěděla, z čeho být vyplašená víc.

Ano, musel to být zvláštní čas... a ty porody tehdá byly také trochu jiné než dnes. A propos: už Vám dnes choť namasíroval chodidla? - bezva článek

Krásná byla maminka!

Byla krásná jako Gina Lollobrigida před plastikama. Mějte se fajn, Davide

Hezká vzpomínka a zadumání... Jsem myslela, že jste na té svatební fotce Vy, Ivo

(dobře jsem dala nominaci na "objev")

Jejda, to teda děkuju, Maruško... Já jsem se vdávala o něco dýl, a tatínek o tom udělal památeční zápis do rodinné kroniky: "Iva se nakonec také vdala. Bylo jí 25 let." Krásný velikonoční čas!