Naklepu kosu, už to mi dává zabrat. Mohl bych vzít křovinořez, ale to prostě nemohu. Cítil bych se zbaběle. Těším se až začnu. Připadne mi, že roste hruď a síly mám na rozdávání. Rozmáchnu se a zkosím první dávku vzrostlé trávy. Po deseti metrech jsem zchvácen a odpočívám. Už neseču, tak jako dřív, i když i dřív mi to dávalo zabrat a já záviděl starým mistrům s jakou lehkostí sečou, ale i přes tu bolest mě naplňuje blížící se vůně sena a já děkuji osudu, že netrpím alergií...zatím. Seču dál...a zkouším tak, co ještě vydržím. Je vedro k padnutí a já doslova nacucanej potem. Jak jen říci, že i přes tu únavu a bolest v zádech....je mi skvěle. Skoro by se dalo říci, že dokud seču, žiju. I kdybych měl usušit jen hromádku sena. To my Pražáci už tak nějak máme, a to, že bychom nepřehlédli jednu sukni, asi také

Naklepu kosu – to jste mi připomněl, že tenhle zvuk, tak obvyklý z dob dětství, snad úplně zmizel... Sečení trávy kosou to je rituál, modlitba, meditace (jak je libo). Vy jste krásně popsal to letní chvění vzduchu z mužského pohledu sekáče. Taky to žijete – co víc si přát? Vy Pražáci se prostě vyznáte! Sukně k senu patří – minimálně od Mánese. Tak ať máte stále nabroušenou kosu, Františku, a lehkou, osvalenou paži...

Zase perla. Jako to jen děláš?

Kecko Jo, víš jak vznikaj perly - nejdřív do ústřice vnikne čurbes...

Ivko, právě jsem dojela ze zahrady zapřažena do vozíčku dvoukolového v jedné ruce, ve druhé vodítko s Rexíkem a brouzdala se ve vonícím seně. Tu vůni prostě nelze popsat slovy, vždycky přivřu oči a vzpomínám. K tomu ticho, západ slunce, pohodička...co víc si přát?

No jasně, Jitko, daleko lepší je to prožívat než o tom psát... To je ono! Jsi dítě štěstěny

k r a s a !

d e k u j i !

Napsala jste to moc pěkně, jako vždy. Snad nebude vadit menší "faktická", jak říkají poslanci. Čich je náš vůbec nejstarší smysl. Dále cituji:

"Při vývoji si čich zachoval své spojení s částmi mozku, které spojují různé pachy s našimi pocity. Závan pachu stačí k oživení vzpomínky, kterou jsme dávno z úmyslného vzpomínání vytlačili a ani jsme ji nemohli považovat za ztracenou, protože v naší vědomé mysli neexistovala. Toto právě charakterizuje čichovou paměť a odlišuje ji tak od ostatních smyslových soustav".

"Teprve na počátku druhé poloviny minulého století se přišlo na to, že čich je nejjednodušeji strukturovaným smyslem a přenáší informace jinak než ostatní smysly, přičemž částečně zapojuje jiné vrstvy mozku a také reaguje na odlišné podněty. Díky kratší cestě vzruchů také snáze vytváří asociace. Asociace mezi pachy a ostatními vjemy také mají silnější emocionální obsah, což podporuje jejich pevnější ukotvení v paměti".

Děkuji za návštěvu i za "faktickou", Gustave... To je zajímavé, co píšete. Že by se tím částečně vysvětlovalo, proč mají emocionálněji založené ženy fajnovější frňáček...? Tak ať máte kolem sebe vůně, které Vám přinesou pěkné vzpomínání...

No, pěkně napsané...ze snu, do reality:-D

Mě to navodilo vzpomínku na jeden prázdninový tábor, kde bylo pole zlatého obilí, lemované polním kvítím, a pochopitelně dominovaly máky. Mám je moc ráda.

Bylo to okouzlující, a mě tak 8.

Ivo, díky za krásný blog (jak jinak, že), a hezké nedělní odpoledne!:-)

Děkuji za hezkou (jak jinak, že) nedělení návštěvu,Marie. To je fajn, že jste si užila vzpomínek, zlatého obilí i vlčích máků...Vlčí máky mám též ráda a taky čekanku (ta mi zas přináší vzpomínky na dědu). Blog je sice letní, ale zde prší. Konečně. Dosud nesprchlo - až dnes. Tak to je radost! Krásný den

Jinak voní seno koním, jinak alergikům

(Napsala jste to krásně letně, já jsem Vás nechtěla shazovat, jen jsem upravila známé rčení.)

Děkuji za cenné doplnění, Věro, máte naprostou pravdu (Tohle psaní je jen taková letní blbůstka pro paní a dívky...)

Takhle mi voní léto!

Tak si to léto pěkně užijte, Pavlo

ach

och

vůně sena a čerstvě posečené trávy jsou nezapomenutelné- ty fotky vlčích máků jsou překrásné

čichová paměť je zajímavá, třeba jdete do práce, ucítíte seno a vynoří se Vám kus dětství... Děkuji za návštěvu a krásný den přeji, Libuše.