je to dobrý, tulák je doma

Určitě se ještě objeví, kdybych tomu nevěřila, začnu bulet

Zdeňko, stal se zázrak. Záletník se opravdu dnes objevil Síla Vašich myšlenek je neuvěřitelná

Fotky moc pěkné, počtení dobré, ale trochu smutné. Snad jen, kdybyste se hodlala více angažovat v zajištění bezpečnějšího prostředí pro ty v podstatě bezbranné ušaté tvory, na odstrašení predátorů by patrně dobře fungoval kvalitní prak.

Výborný nápad Hned jdu hledat do hloubi půdy - synci kdysi nějaké tyto zbraně vyráběli... Lovu zdar!

Tak to je smutný, ale holt koloběh přírody, s tím nic neuděláme.

Před pár lety jsem vypiplala zaječí miminko (naše fena ho na louce vytáhla z pelíšku, zaječí máma už by ho nepřijala). Mělo sotva 10 cm a zranění od psích zubů, to se vyhojilo, krmila jsem ho nejdřív kapátkem, nechalo se ode mě hladit i chovat. Pak jsem ho naučila na trávu, už to byl pěkný zaječí kluk (nebo holka), asi 15-20 cm, přes den byl na zahradě ve výběhu a pomalu jsem ho chtěla vypustit na louku, co máme hned vedle. V noci byl zatím v předsíni ve velké krabici a tam jsem ho jednou ráno našla mrtvého.

Tak ty jsi taková králičí maminka, Liběno!! No to je krásný. A i když to nedopadlo s králíčkem dobře, tak jste spolu zažili pěkný chvíle, který se ti nikdy neztratí. Měj se hezky!

Škoda. Člověka to rozesmutní, ale králíci to tak asi neberou. Snad si ušák zase najde brzy novýho parťáka (parťačku).

Přesně tak, Pavlo, snad si v tom králičím světě někoho najde Pěkný podvečer přeju!

Ivo, to je tedy smutný blog.

Ten potravní řetězec je pěkná potvora...a příroda neúprosná.

Nojo je to tak, ale zas nebýt potravního řetězce, tak už se na matičku Zemi nevejdem Pěkný den přeju, Marie!