To neznáte, Ivo, naši sousedku...

Opakuji po Františkovi...vždycky to nejde. I kdyby se člověk na hlavu postavil, jak se říká.

Ale napsané je to hezky.

Tak sousedka... povídejte Jestli je to taková ta akurátní paní, které není nic vhod, tak to bývají nešťastní lidé...Pěkný den, Marie!

Mrzí mě, že zklamu optimismus, ale "Vždycky"....to prostě nejde...protože někdy, nemáme už vůbec nic...žádnou víru, žádnou naději...prostě nic.

Nemůžete mě zklamat, jde jen o pohled na věc... Ano, vždycky to nejde, vím to dobře. Myslela jsem to tak, že máme v moci to udělat. I když to momentálně nejde, MŮŽEME to udělat. I když to momentálně nejde, a cítíme se slabí, podvedení, nemocní, osamělí atd., můžeme se usmát a v tom je naše síla. Malá a nenápadná, ale síla.

To je krásně hřejivý, díky, Ivo

Když je venku taková kosa, musíme se něčím zahřát Díky, Jitko milá!

Někdo je to těžký se usmát, ale když jsem četla tenhle krátký příběh, tak mne vnitřně něco zahřálo.

Díky, Ivo.

Někdy...

"Každý den úsměv vzít, nejlevnější svůj dárek. My těch dárků máme, stále natisíc..."

Písnička "Až se koncem století" z dětského filmu Pohlaď kočce uši :)

DĚKUJU, Ívčí!!!

Poesie