To není článek, ale malý skvost. Vy jste ho sice vyrobila, ale sluší nám všem!!!

Zdeničko, Vy vždycky uhodíte hřebíček na hlavičku - máte pravdu - všem mužům jako metál na hruď a ženám jako hedvábný šátek kolem krku Děkuju!

Je to zajímavé, ale tohle se mi stává též....potkám-li bezdomovce, mám neodbytnou chuť se zastavit, zahrnují mě v tu chvíli nesčetné vzpomínky, nostalgie....a jakoby se něco dobrého ztrácelo.

U nás staví mnoho nových domů, tak kde byla divoká příroda rostou betonové skelety bez architektury, jeden jako druhý, jen plášť jako make up mají trochu odlišný...zanikla i stará hrázděná stavbička bývalého nádraží, která se tam držela do posledního dechu a kolem, které jsem často chodil. Nemohu tam tudy už chodit....sevřelo mi to pokaždé srdce...stejně, jako obyčejná poklička remosky.

"Počkej, i já půjdu s tebou!"

To je MOC hezký, co píšete, Františku, děkuju...

Snad někdy počká...

To je krásný!

Jituško, ráda tě zdravím

....

Připomíná mi to dětství, kdy jsme se ségrou krámovaly u babičky na půdě nebo ve stodole - tam se našlo pokladů! Staré zašlé věci, které už dávno nikdo nepoužíval a přesto neskončily v popelnici. Jo a remosku si taky pamatuju - v té jsme dost často pekli.To už je dávno.

Milý a poetický příběh!

ano ano, krámování to je vášeň, závislost - odpojuje se mozek a člověk pluje na vlně nekonečného blaha Pavlo, moc zdravím a přeju dobré dny.

Ívčí, jsi úžasný básník života!

Díky.

Však ty taky! Děkuju, Janči

karma

Moc pěkný, dojemný příběh, Ivo.

jsem ráda, že se líbí, Liběno