Úplně jsem se přenesla na operační lůžko, uf, raději o tom jen číst. Krásně jsi to napsala

Jo jo, o tomhle je lepší jen číst... Děkuju, Jitko, a blahopřeju k umístění v anketě

I v tom nepříjemnu se dá najít něco pozitivního. Všechno je v lidech.

Dík, Ivo.

Všechno je v lidech, přesně tak, Maruško Mějte se hezky.

Mně ti páni, co mě převáželi na sál tak-nějak divně vadili. Narkóza ale ne. A ta radost po probrání !

Kdyby nad tím měl člověk přemýšlet, to by asi moc nešlo... proto ta narkóza

Moc hezky jste to napsala

Děkuji, jsem ráda, že Vám to káplo do noty

Připadalo mi, že jste to napsala o moji první operaci, kterou jsem měla asi v 25ti letech. Zřízenec, který mě přehazoval na stůl, chirurg, který čekal zakuklený až usnu, a já jsem se bránila... bála jsem se, že se už neprobudím, doma jsem měla šestiletého syna. Ale na druhou stranu jsem byla hrozně unavená z bolestí a potřebovala jsem si moc odpočinout.Palce za váš blog

Děkuji za sdílení Vašeho příběhu, Ivano. Ledasco člověk v životě zažije a z odstupu se to pak jeví také různě. Tak se mějte moc hezky

děkuji