Z takovýchto kamínků se skládala mozaika toho nemravného režimu.

Připomínat, připomínat, připomínat.

Rozkaz náčelníku

Provedu, provedu, provedu

Čtu, vzpomínám a slzy mně tečou.. Děkuji, Ivo.

To je mi líto, Věro, ale....snad... po slzách přijde úleva. Děkuju.

Když přišli komunisté na dědenka, aby vstoupil do družstva - měl 20 ha, nejvíce ve vsi, tak odmítl, s tím, že by mu to nedalo svědomí, že to nemůže lidem ve vsi udělat. Obával se - patrně právem - že by nátlak na ostatní vzrostl, když ten "největší" už vstoupil ... později se vesnice odměnila jeho dceři, která dostala 7 let natvrdo, odmítnutím podepsat jakési doporučení k propuštění po 4 letech ... J

Jiný kout republiky, ale osudy lidí stejné.

Děkuju za sdílení, Zdenko. Máte pravdu: jiný kout, stejné osudy, stejné motivy, stejné lidské vlastnosti... Mějte se hezky

Díky

Rádo se stalo

Ivo

Jitko, díky

Děkuji za článek. Narodil jsem se ve zmíněné Rokytnici. Můj děda byl do Kunvaldu odsunutý. K Zářeckým. Suchodol z Kunvaldu si odvezl jeho novou střechu ze stodoly a děda nám "svoji" střechu ukazoval.

Prarodiče ale dlouho v Kunvaldě nezůstali. Rodiče a děti byly rozdělené,a by byla čechizace rychlejší.

Jenom pro upřesnění: Povinná kolektivizace v JZD neznmenala vyvlastnění. V pozemkové knize byli dál zapsaní ůvodní vlastníci, jenom svoje pole nesměli užívat. Po 1989 je dostali zpátky.

To ten můj děda z Neratova/Bärnwadlu samozřejmně nic zpátky nedostal.

Tak to budete znát pana Lastowitze, který tam zůstal i po odsunu jako pošťák :-)

Kolega je dodnes rozhořčen nad osudem svého dědy - Zahradnictví. Modernizoval skleníky, na skla si půjčil - Znárodněn. Budiž, nicméně ten dluh splácel dále sám - ze závazků vyvázán nebyl ! Skla byla soukromá - Pravda, Zahradnictví Všelidové ! ...

"Ha - zde vykořisťovatel"! Můj děda se otáčel za živnostenským pultíkem a zcela nechápal, co to za zákazníci vlastně přišli! Ke komu to členové komise vlastně mluví?(Fakt). Marně argumentoval, že vykořisťuje sám sebe a babičku! Marné - Účetní kniha - 1950 = Zápis = Konečná ! (Vlastním dodnes, jako cennou relikvii o šílenství doby) ...

Osobně jsem se střetl s chatařem, byl tajuplný. U táboráků se pak rozmluvil v opojném podroušení. Jako mladý, kolektivizoval vesnici. Měl revolver a přesvědčoval vzpurného zemědělce. Ten kladl odpor a pochopení neměl. Vystřelil tedy do vzduchu - Sedlák myšlenky míru a socialismu přijal ! Nádherná kariéra - Předseda ONV, nakonec Vedoucí oddělení KV KSČ - Soudruh se osvědčil, mí předkové a další pracovití nikoliv ! V KSČ ani STB nebyli - Dnes by to nikam nedotáhli ... ..

Děkuji za sdílení, Miroslave. Prosím, můžete si mi ozvat na e-mail: ivamarkova@tiscali.cz ? Mějte se hezky

Velká karma, Ivo. Historie některých lidí pálí jako odřená kolena. Je ale stále potřebné takové bolesti, bohužel, připomínat. Vám za to dík a pěkný den preju

Nepíše se to ani nečte snadno, ale taky myslím, že je potřeba to tu a tam připomenout. Děkuju za návštěvu i za Vaše články, Marku, a mějte se hezky.

Leono, díky, ráda Vás vidím

Ostuda této země, že si tu komouši dodnes vyskakují. A nejvyšší Koblihář se o ně ještě opírá...

Tak nějak... Díky za návštěvu, ať se daří