Jeden z mých nejoblíbenějších typů oblaků...cirrus fibratus vertebratus, přezdívaný fish bone.

Děkuju...

Asi je v poradku, ze si kazdy ukladame vzpominky a zkusenosti do svych pyzam, kde zustanou naveky. A ze s nimi obcas nekdo utre prach, je k uzitku.-)

Taky si to myslím...

Ivčo, jsem syn a spím v trenýrkách (ty maminky nenosí), ale jinak mě to dojalo. Pěkná pohádka ze života.

Tak vidíš synu, můžeš ty trenýrky odkázat zase svému synu... A měj se krásně.

Krásné a smutně pravdivé....

Děkuji za návštěvu i Vaše blogy

Slavík a růže. Ona si ale potřebuje pořídit své vlastní... Ve slevě.

A tak to má být... Moc děkuji za navnadění na Wildea a přeju, ať se máte dobře.

Krásné . Ten závěr také dobře znám z vlastní zkušenosti .

Ano, některé věci prostě nejdou předat, musí se odžít. Díky za návštěvu a mějte se hezky

Moje maminka chce noční košili na svoji poslední cestu. Nenosí ji, schovává si ji k této příležitosti. Tuto košili jsem ji poslala a jsou na ni ptáčci. Prý ji budou zpívat, at nás ani nenapadne dát jít černou barvu. Víme, že černá ji nesluší.

Rozumím Vaší mamince velmi dobře. Na poslední cestě by přinejmenším měli zpívat ptáčci. Dobré rozhodnutí -a děkuji za milý komentář, Ivanko

Pravdivá pohádka, s realistickým koncem.

Tys to shrnula krátce a přesně Měj se hezky, Pavlo!

Zajímavé

Děkuji