Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mávej, vole!

23. 04. 2017 14:04:36
Děti si obvykle hrají s velkou vážností a zaujetím. Hra pro ně není hra, ale skutečnost.............

Když byli kluci malí, často si hráli na opravdové chlapy - indiány, piráty, vojáky, hasiče nebo popeláře. Popeláři byli v určitém období ideálem dětství všech našich dětí (kluků i holky). Opravdoví chlapi, kteří musí mít odvahu k rychlé jízdě na pofiderním stupátku, sílu uzvednout stovky popelnic denně, odvahu utkat se s myšmi a potkany, odvahu vynášet po lidech fůry nevábného smetí... Když kluci pozorovali z balkonu popeláře vyvážející z hospody odvedle šest popelnic, byla to vždy pastva pro oči. Tak dlouho mohli pozorovat ten zajímavý stroj! Jednou tam stáli obzvláště dlouho – to jeden z popelářů po odklopení víka popelnice nalezl tam stolní kalendář s barevnými obrázky hor. Nejmíň pět minut si ten kalendář zálibně prohlížel a pak jej vsunul pod bundu. To byl úlovek!

Popeláři jsou různí – tohle byl intelektuál, protože měl oči jen pro svůj kalendář a určitě už se viděl někde na Matterhornu. Ale nejlepší jsou mávači. Na ty jsme čekali každou středu. Ke středě patřilo mávání, stejně jako ke čtvrtku cvičení nebo k večeru čištění zubů. Když se nemávalo, něco pak chybělo. Jednou se dokonce všichni tři – dva závozníci a řidič, který vystoupil z kabiny – postavili do řady před auto a mávali holčičce za oknem, která je už vyhlížela. Ona se smála a oni taky. Byl to pohádkový obrázek... A jednou jsem šla s dcerkou z nákupu, a ona začala mávat popelářům, kteří právě projížděli kolem. Byli to mladí kluci a drželi se vzadu na stupátku jako klíšťata. Jeden z nich mával, druhý ne. A ten, co mával, naléhal na svého druha: „Mávej, vole!“ a tak začal mávat taky. Mávání prostě patří k popelářům, mašinfírům nebo autobusákům, ke všem těm opravdovým chlapům, co jezdí s nějakým pořádným strojem.

Jen doufám, že si děti pořád hrají na popeláře - přece jen: od té doby uplynulo spoustu vody...

Autor: Iva Marková | neděle 23.4.2017 14:04 | karma článku: 22.27 | přečteno: 1006x

Další články blogera

Iva Marková

Jak se máma stala námořníkem

Když byla moje máma malá, chtěla být námořníkem. Opravdu! Říkala mi to. Lákala ji svoboda a dálky...

11.11.2017 v 20:15 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 281 | Diskuse

Iva Marková

V Orlických horách jsem doma

Klement Neugebauer se narodil v r. 1937 v Neratově. Tehdy to byla německá obec se stovkami lidí, dnes má kolem šedesáti obyvatel. Neratov je místo s jedinečnou atmosférou.

2.11.2017 v 21:52 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 762 | Diskuse

Iva Marková

Cesta za Beránkem

Každý ráno, když se probudím, kouknu z okna na horizont v dáli... A on je tam.......................

24.10.2017 v 21:09 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 411 | Diskuse

Iva Marková

Naše dny

Je večer a v pokoji se ozve stokrát ohraná melodie mobilního telefonu. Blažena vezme přístroj do ruky a uvažuje: „Neznámé číslo...

12.10.2017 v 21:30 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 178 | Diskuse

Tereza Lišková

Než zvednete kotvy

Patříte mezi ty, kteří rádi jezdí prstem po mapách a sní o životě v zahraničí, ale váháte a bojíte se neznámého? Pak by vám mohlo přijít vhod pár rad od zkušené emigrantky...

16.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 328 | Diskuse

Marcel Šádek

Tvý nohy

Autorská poezie z připravované sbírky bezvýznamného ajťáka s názvem "Samý nuly". Báseň oslavující dolní končetiny neznámé samice.

16.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Marek Ryšánek

K památce zesnulých.

V dnešním evangelijním oddíle nám Ježíš zaslibuje, že ten, kdo slyší jeho slovo a věří Bohu, který jej poslal, má život věčný, nepodléhá soudu, přešel ze smrti do života. To jsou krásná zaslíbení. Věčný život, soud.

16.11.2017 v 6:12 | Karma článku: 5.95 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Paprsky inženýra Gorina

V příkopě u silnice leží tělo zanedbaného ožralého vagabunda, přítomní policisté nasedají do auta, přivolaný lékař konstatoval smrt. Přijíždějí černí havrani. Funebráci naloží tělo a odjedou.

15.11.2017 v 12:48 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 406 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 15.29 Průměrná čtenost 598

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.