Zpráva

Maruška je pohledná mladá žena, holka krev a mlíko. Vysoká hrdá postava, bystrý praktický úsudek, smysl pro humor. Má se k práci, vždyť je ze statku…

Když se zasměje, každý hned pookřeje. Její  srdečný smích je jak líbezná zvonkohra, přirozený jako když dítě hladíte po vláskách, radostný jako když náhle uslyšíte milovaný hlas.

Sedí v kanceláři, kterou má označenou jménem a telefonem, a do níž tu a tam zavítají i bezdomovci. Někteří brblají,  někteří chtějí dvacku na pivo nebo vyměnit oblečení, někteří při čaji vypráví báchorky, někteří se zlobí a nadávají, někteří  poděkují. Nakonec jdou všichni dál.

Jednou se ozvalo nejisté zaklepání. Mladší muž, který vešel, působil unaveně a byl cítit močí. Nechtěl si sednout, jen požádal o spodní prádlo a kalhoty. Když mu Maruška dávala obnošené šatstvo, plaše se pousmál.  Pak hned rychle odešel.

Asi za hodinu přišla Marušce tato sms: „Jste krásná!“

Dárek od bezdomovce…