Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pravda vás osvobodí

5. 06. 2017 22:42:37
Anča byla hubeňour, na nose silné brýle, kolem hlavy jí poletovaly neposedné, příliš jemné vlasy. Její tvář zdobil stálý úsměv, i když by se dalo říct, že moc důvodů k němu neměla.

Tatínek jim umřel, maminka na vozíčku, chatrná chaloupka s maličkými okny, kterými pronikalo maličko světla, byla domovem pro dalších šest sourozenců. Někteří lidé si o Anče mysleli, že je praštěná, a to jen proto, že si občas sama pro sebe zpívala nebo povídala. Mě právě tím přitahovala. Často jsem přemýšlela, co si asi povídá...

Před hrůzou let, v roce 1977, nás ve třetí třídě učil jeden soudruh učitel. Byl přísný, k ráně neměl daleko, takže jeho autoritu ctili i největší rošťáci. Jako správný komunista nesnášel náboženství a sebemenší náznak čehokoli duchovního ho vždy velmi rozezlil. Jako správný komunista se také před celou třídou vysmíval dětem, které chodily na náboženství. Anče obzvlášť. Ona totiž svoji víru brala velmi vážně a upřímně. My ostatní jsme byli nanejvýš „vlažní“.

Učitel také miloval hudbu, tehdy zapomínal na vše kolem a na hodinách zpěvu si mohli polepšit i beznadějní případi, pokud aspoň znali noty, natožpak uměli-li zpívat! Soudruh učitel hrál na akordeon, poskakoval přitom do rytmu, a když jsme společně pěli: „Skal a stepí divočinou, hladový a roztrhán, s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed partyzán!“, míval v očích slzy. Tehdy jsme nebyli banda syčáků, ale sbor Alexandrovců a on se jistě viděl jako ten chrabrý partyzán, co uhání s kvérem v ruce zasněženou krajinou, občas únavou padne k zemi, ale posílen hltem vodky a jednou papirosou opět vstává a s mohutným: URRÁÁÁÁÁÁÁÁ!!! vyráží vstříc jednotce nepřátel, kterou zanedlouho zkropí jedinou dávkou ze samopalu...

Když jsme dozpívali nezvykle silnými hlasy (i my jsme si připadali tak trochu jako partyzáni), pustil nám zjihlý soudruh z gramofonu ještě sovětskou hymnu a hodinu jsme zakončovali Internacionálou. (Nutno říct, že nás naučil i mnoho krásných lidových písní, při jejichž zpěvu míval taky slzu v oku.) Svou lásku k muzice zúročoval v pěveckém sboru, kam chodil každý, kdo vyloženě nekokrhal. Se sborem se jezdilo po různých schůzích zemědělců, ROH, Svazu žen nebo jiného orgánu přispívajícího k rozkvětu naší socialistické vlasti. Soudruh moc stál o to, aby do sboru chodila Anča, protože měla překrásný hlas. Ta se ale různě vytáčela – že nemá čas, že se musí učit, že přijede teta z Dobrušky, že musí pomáhat mamince, že musí hlídat sourozence atd. Až jednou na ni učitel přímo zaútočil: „Tak Ančo, potřeboval bych tě do souboru, budeš zpívat sóla – ty jediná to vyzpíváš! A na jaře pojedeme až do Hradce!“ Anča se krátce zamyslela a pak klidně odvětila: „Víte, já do toho sboru nepudu, protože vy většinou jezdíte v neděli někam zpívat a my v neděli chodíme do kostela.“ To byla pecka! Soudruh zalapal po dechu a zbledl jak soudruh Lenin v Mauzoleu. Po chvíli sice začal zhluboka dýchat a do obličeje se mu vrátila barva, ale tak blízek infarktu zřejmě dosud nebyl. Zlověstné ticho ve třídě přerušil až výkřikem: „Jdi mi z očí!“ A tak se Anča i s tím svým úsměvem sebrala a šla dom.

Byla to tenkrát velká odvaha dát najevo své přesvědčení proti jasné přesile učitele, nebylo radno říkat některé věci nahlas. Kolikrát jsem si pak na Ančinu statečnost vzpomněla. Řekla to tak sebejistě a přirozeně, jako že jedna a jedna jsou dvě. Bylo jí sotva osm, a už nám dala životní lekci. Soudruh se naštěstí Anče nijak nemstil a do souboru ji už nikdy nenutil. Při hodinách zpěvu ale vždy zálibně a posmutněle naslouchal jejímu andělskému hlasu...

Autor: Iva Marková | pondělí 5.6.2017 22:42 | karma článku: 18.55 | přečteno: 508x

Další články blogera

Iva Marková

Jak se máma stala námořníkem

Když byla moje máma malá, chtěla být námořníkem. Opravdu! Říkala mi to. Lákala ji svoboda a dálky...

11.11.2017 v 20:15 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 281 | Diskuse

Iva Marková

V Orlických horách jsem doma

Klement Neugebauer se narodil v r. 1937 v Neratově. Tehdy to byla německá obec se stovkami lidí, dnes má kolem šedesáti obyvatel. Neratov je místo s jedinečnou atmosférou.

2.11.2017 v 21:52 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 762 | Diskuse

Iva Marková

Cesta za Beránkem

Každý ráno, když se probudím, kouknu z okna na horizont v dáli... A on je tam.......................

24.10.2017 v 21:09 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 411 | Diskuse

Iva Marková

Naše dny

Je večer a v pokoji se ozve stokrát ohraná melodie mobilního telefonu. Blažena vezme přístroj do ruky a uvažuje: „Neznámé číslo...

12.10.2017 v 21:30 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Josef Němec

Ani Vánoce jej nezachrání

Doba shonu, plných obchodů a starostí, protože neustále toužíme po tom, aby vše vyšlo tak, jak si představujeme. Čím více se čas „odpočinku a radosti“ blíží, tím více všechny tíží prázdný břich a nezatížené myšlenky.

17.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 178 | Diskuse

Tereza Lišková

Než zvednete kotvy

Patříte mezi ty, kteří rádi jezdí prstem po mapách a sní o životě v zahraničí, ale váháte a bojíte se neznámého? Pak by vám mohlo přijít vhod pár rad od zkušené emigrantky...

16.11.2017 v 12:44 | Karma článku: 14.74 | Přečteno: 328 | Diskuse

Marcel Šádek

Tvý nohy

Autorská poezie z připravované sbírky bezvýznamného ajťáka s názvem "Samý nuly". Báseň oslavující dolní končetiny neznámé samice.

16.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 256 | Diskuse

Marek Ryšánek

K památce zesnulých.

V dnešním evangelijním oddíle nám Ježíš zaslibuje, že ten, kdo slyší jeho slovo a věří Bohu, který jej poslal, má život věčný, nepodléhá soudu, přešel ze smrti do života. To jsou krásná zaslíbení. Věčný život, soud.

16.11.2017 v 6:12 | Karma článku: 5.95 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Paprsky inženýra Gorina

V příkopě u silnice leží tělo zanedbaného ožralého vagabunda, přítomní policisté nasedají do auta, přivolaný lékař konstatoval smrt. Přijíždějí černí havrani. Funebráci naloží tělo a odjedou.

15.11.2017 v 12:48 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 406 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 15.29 Průměrná čtenost 598

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.