Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tři letní setkání

21. 06. 2017 23:00:09
Onehdy jsem si řekla, že už toho mám doma plný vinty, a nutně potřebuje kulturní vyžití. Za tím účelem jsem se vydala na jakousi přednášku do sportovního areálu mimo město a bláhově nazula nové boty.

Když jsem se pak vracela obohacena kulturně a obohacena též puchýři jak pětikoruny, jako anděla z nebe jsem velebila ženu, která na polní cestě zastavila s autem a nabídla mně svezení do civilizace. Na zadním sedadle seděly její dvě dcery a ta kurážnější na výzvu: „Tak co, holky, jak se máte?“ hned odpověděla: „Já jsem Iveta a chodím do druhé třídy, a tohle je Lucka. Je jí už pět roků a vůbec nechce chodit kadit na záchod!“ musela jsem se pousmát její důvěrnosti k cizí ženské, ale maminku očividně polilo horko, protože nenechala děvče domluvit: „No tak, copak to tady pani vykládáš! Buď ticho!“

Ale děvčátko bezelstně pokračovalo dál: „Ona už umí kadit na záchodě, ale radši si sedne na nočník, a pořád chce, aby jí mamka utírala zadek. A to už jde za rok do školy! No, tak má s kaděním takový problémy!“ uzavřela dcerka a její mladší sestřička se krásně culila.

Maminka zkoprněla a v autě zavládlo ticho. Stěží jsem zadržovala smích. Ke své hanbě přiznávám, že jsem si na chvíli podle vychutnávala maminčinu bezradnost nad upřímností svých dětí, ačkoli ji sama tak dobře znám. Chvíli jsem zlomyslně balancovala na hraně maminčiny nejistoty, co to asi vzala za ženskou do auta, a zda se bába nezačne pohoršovat nad prostořekostí její dcerky.

„Tak holky poslouchejte,“ prolomila jsem mlčení, „já mám doma dva kluky. Teď už to jsou teda velký habáni, ale když byli tak malí jako vy, tak měli némlich ty samý problémy, akorát s čůráním. Hlavně ten mladší. On měl vždycky rád kytičky, a když mu byly tři roky, chodil zalévat naše tři truhlíky na balkóně. Přišel k truhlíku, počůral rostlinky, zadržel proud, aby mu zbylo ještě na další, přešel k druhému truhlíku, počůral, zadržel a takhle zalil i ten třetí.“

Maminka viditelně ožila a děvčata se zájmem naslouchala.

„A to není všechno, někdy taky zaléval kropičkou, jak se to sluší a patří. Jenže: do té kropičky zase nejdřív načůral. Ale to on tam nečůral tudy, kudy se tam normálně leje voda, ale tou rourou, kterou se kropí – vyšlo mu to přesně na míru. To víte, že jsem ho pořád honila, že se to nedělá, že se to kytičkám nelíbí, a kdesi cosi... ale jak viděl, že se nekoukám, tak si zaléval podle vlastního vynálezu... No a jednou jsem taky naše hochy načapala, jak čůrají z balkonu a závodí, kdo se dřív strefí do kanálu pod balkonem. Ještě štěstí, že tam zrovna nikdo nešel...“

Holky se smály a tleskaly, mamince se viditelně ulevilo. A Ivetka? Docela snadno se nechala přesvědčit, že tyto problémy ségru brzy přejdou.

II.

Někdy před třiceti lety nám na střední škole třídní učitel vyprávěl, jak cestou do práce viděl ve vlaku dívku, která pletla šálu. Nejspíš prý svému milému, protože se přitom krásně a tajuplně usmívala, a vůbec nevnímala okolí. Ten učitel byl přísný, ale při tomhle líčení úplně roztál a říkal to s takovým zaujetím, které jsme my – s čerstvou občankou v kapse a s čerstvou trvalou na hlavě – tehdy nechápali...

Nedávno jsem si na to vzpomněla, protože jsem viděla ve vlaku stejný obrázek: dívka skloněná nad mobilem, vyťukávala do něj s roztomilým úsměvem sms. Za chvíli druhou a pak další a další. Taky nevnímala okolí... Nebyla to žádná krasavice – mastné vlásky, uhrovitá pleť, při těle spíš víc než míň. Její mysl a srdce v tu chvíli ale patřily jinam, a rozdávaly tam plnými hrstmi... To z ní činilo nádhernou bytost... Dnes už vím, proč byl tenkrát učitel tím pohledem tak okouzlen.

III.

Občas ráno potkávám kluka, který jede na kole do školy. Je to takový týpek – ve škole se nedaří, táta v čudu, máma dělá, co umí, spolužáci ho trochu přehlíží... No, a tenhle raubíř a propadlík mě pokaždé zdálky hlasitě zdraví, galantně přitom schovávaje zapálenou cigaretu za zády...

Všechno se opakuje. „Dnešní mládež!“ žehráme... Je stejná jako my. Jen má v rukou mobily místo pletacích jehlic. Jen má přístup ke všemu a může všechno, což jí neulehčuje život. V podstatě se ale nic nezměnilo. Možná nejvíc my sami...

Autor: Iva Marková | středa 21.6.2017 23:00 | karma článku: 12.87 | přečteno: 204x

Další články blogera

Iva Marková

Jak se máma stala námořníkem

Když byla moje máma malá, chtěla být námořníkem. Opravdu! Říkala mi to. Lákala ji svoboda a dálky...

11.11.2017 v 20:15 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 281 | Diskuse

Iva Marková

V Orlických horách jsem doma

Klement Neugebauer se narodil v r. 1937 v Neratově. Tehdy to byla německá obec se stovkami lidí, dnes má kolem šedesáti obyvatel. Neratov je místo s jedinečnou atmosférou.

2.11.2017 v 21:52 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 762 | Diskuse

Iva Marková

Cesta za Beránkem

Každý ráno, když se probudím, kouknu z okna na horizont v dáli... A on je tam.......................

24.10.2017 v 21:09 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 411 | Diskuse

Iva Marková

Naše dny

Je večer a v pokoji se ozve stokrát ohraná melodie mobilního telefonu. Blažena vezme přístroj do ruky a uvažuje: „Neznámé číslo...

12.10.2017 v 21:30 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 35.13 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 237 | Diskuse

Dana Urbanicsová

V. Náš život s Trpajzlíkem - Velké proměny

Je tomu skoro rok, co jsme do naší náruče, srdce a domácnosti přijali malou holčičku z kojeneckého ústavu, řečenou Trpajzlík. Moc ráda bych se s vámi sdílela s naším příběhem, jak to všechno bylo, je a snad i bude

16.11.2017 v 21:09 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 420 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 477 | Diskuse

Roman Enders

Co přinutí člověka běhat?

Divoká zvířata? Ta radši utečou sama. Tramvaj? Ale kdeže. Za chvíli je tu další. Jen tak z plezíru? Taky ne. Na vítr ve vlasech máme dnes lepší vychytávky. Vlak? Tak, tak. Ale přecejen trochu jinak...

16.11.2017 v 11:20 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 15.29 Průměrná čtenost 598

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.