Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Arménie - kamínek do mozaiky

14. 07. 2017 22:26:06
Mohla bych psát o divukrásné přírodě a horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin. Nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích......

Mohla bych psát o divukrásné přírodě...

a o horských loukách, na kterých kvetou stovky barevných bylin...

nebo o chudé zemi a jejích srdečných, hrdých obyvatelích, kteří se na cizince dívají zpříma a bez okolků vás pozvou k sobě domů na jídlo, aby se s vámi rozdělili o to, co sami mají.

anebo o desítkách starobylých klášterů a tisících kamenných chačkarů v krajině...

Ale bude to jiné psaní...

První kamínek

Vysoké Mýto: Den před odjezdem do Arménie jsem byla na nejkrásnějším koncertě v životě. Tedy, tak se mi to teď jeví. Ida Kelarová a Čhavorenge - sto dětí z romských ghett spolu s hudebníky České filharmonie. Obrovskou energii, obrovskou, nefalšovanou radost z hudby na nás po lopatách házejí milovníci okamžiku, děti, které jsou školními a často i životními outsidery. Směju se, a přitom mi tečou slzy. Srdcervoucí upřímnost, emotivnost a zapomenutá živelnost. Jo! Rozdíly neexistují!

Druhý kamínek

Jerevan: Památník a Muzeum genocidy v Jerevanu připomíná vyvražďování Arménů Turky v letech 1915-1922. Vjemů z muzea se zbavíte jen těžko. V hlavě mám fotku s názvem „Bezdomovci“ – kostřičky malých dětí, které ztratily rodiče, spící v roztrhaných hadrech na zemi u zdi za vesnicí. Proč?

Třetí kamínek

Jerevan: setmělý pokoj poloprázdného hotýlku, půlnoc, vedro, silný provoz na silnici, hlučný větrák, přemíra zážitků... Koukám na osvětlené město. Hned pod okny jsou maličké chudé příbytky slepené z kamenů a pár kousků vlnitého plechu na střechách. Televize v nich běží hluboko po půlnoci. Šňůry s pověšeným prádlem na protějším domě vlají ve větru, osvětleny pouliční lampou jako divadelní scéna. Za domem je na nákupním středisku vidět obrovská reklama na kečup. Na obzoru se tyčí osvětlený památník arménské genocidy. Auta na silnici troubí a ozývá se z nich dunění diskohudby. Dole kdosi otevřel dveře jedné z chatrčí a potichu vyšel ven.

Čtvrtý kamínek

Sanahin: V klášteře jsme potkali skupinku čtyř žen s třemi mentálně postiženými dětmi. Chtěli se vyfotit, podávám nejmenšímu klukovi ruku, on hned špulí ústa k polibku. Velké zkoumavé vystrašené oči. V jeho pohledu je hodně z toho, s čím se v posledních dnech potkávám: čistota, krása, hloubka, dědictví generací, lidská křehkost a totální člověčí nahota...

Pátý kamínek

Kijev: Cestou domů jsme se stavili u památníku Babí Jar, kde se v září 1941 udála během dvou dnů největší masová vražda v dějinách – střelou do týla zde našlo smrt 33.000 židovských mužů, žen a dětí z Kijeva a okolí. V roli katů bylo 1.200 Ukrajinců a 300 Němců. Znova nevinní lidé na okraji. Násilí. Dělení.

Nesmyslné dělení. Jsme přece na jedný lodi napříč generacemi. Každý z nás odněkud přišel. Před pár lety jsme dali bratrovi ke kulatinám rozbor DNA, podle nějž naši předkové po otcovské linii (Y) přišli před 20 tisíci lety z oblasti Balkánského poloostrova, kdežto maminčini předkové (W) si to do Evropy štrádovali z Blízkého východu přes Arabský poloostrov, Anatolii, Malou Asii nebo severní Indii, Balkánský poloostrov a pohoří Kavkaz. No a s tímhle pochodem začali někdy před 18 tisíci lety. A takhle nějak jsme na tom všichni.

Tak nevím, jestli jsem napsala to, co jsem chtěla. Těch kamínků je víc. Ale měla jsem na mysli asi tolik, že cesta do Arménie vydala další důkazy o tom, že jako lidi jsme v jednom člunu. Každý jako ojedinělý exemplář, vzácný, krásný, někdy trochu poškrábaný, pokřivený, ale všichni na jedný palubě...

Autor: Iva Marková | pátek 14.7.2017 22:26 | karma článku: 17.96 | přečteno: 414x

Další články blogera

Iva Marková

Jak se máma stala námořníkem

Když byla moje máma malá, chtěla být námořníkem. Opravdu! Říkala mi to. Lákala ji svoboda a dálky...

11.11.2017 v 20:15 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 281 | Diskuse

Iva Marková

V Orlických horách jsem doma

Klement Neugebauer se narodil v r. 1937 v Neratově. Tehdy to byla německá obec se stovkami lidí, dnes má kolem šedesáti obyvatel. Neratov je místo s jedinečnou atmosférou.

2.11.2017 v 21:52 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 762 | Diskuse

Iva Marková

Cesta za Beránkem

Každý ráno, když se probudím, kouknu z okna na horizont v dáli... A on je tam.......................

24.10.2017 v 21:09 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 411 | Diskuse

Iva Marková

Naše dny

Je večer a v pokoji se ozve stokrát ohraná melodie mobilního telefonu. Blažena vezme přístroj do ruky a uvažuje: „Neznámé číslo...

12.10.2017 v 21:30 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Miroslav Hruška

Netradiční květnový výlet do Polska aneb Polsko (rychlo)vlakem i letadlem - díl druhý

V prvním díle této dvojdílné reportáže jsem s mým kamarádem zkoumal dopravní zajímavosti Katovic. Na závěr jsme se přesunuli polským Pendolinem do Varšavy. V tomto dílu tedy prozkoumáme Varšavu a také se proletíme letadlem ...

17.11.2017 v 13:10 | Karma článku: 8.18 | Přečteno: 205 | Diskuse

Regina Karasová

Boubín

S manželem si vyjet na cesty znamená obvykle malý turistický horror .. a nejinak tomu bylo i tentokrát, asi před měsícem, týden po vichřici Herwart, při výletu na vrch Boubín a stejnojmenný prales .

17.11.2017 v 11:12 | Karma článku: 12.63 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 7. Díl: Co navštívit na cestě do Baskicka - Německo

V příštích třech dílech bych se rád zmínil o několika lokalitách, které nejsou tak zprofanované, ale dle mého soudu rozhodně za návštěvu stojí. Začnu od Německa.

17.11.2017 v 8:20 | Karma článku: 11.76 | Přečteno: 157 | Diskuse

Michal Dokoupil

V oáze Hedvábné stezky

Stejně jako po celá tisíciletí karavany Hedvábné stezky, i my jsme na naší cestě Čínou zastavovali v pouštních oázách, abychom se osvěžili po dlouhých kilometrech strávených v písečné krajině.

16.11.2017 v 16:00 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 180 | Diskuse

Petra Brabencová

Benátská ,,socka"

Vaporetto, je vlastně takový vodní autobus - až na to, že je to loď! Má několik linek a kdo je v Benátkách poprvé má pocit, že je to složitější než metro v New Yorku.

16.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 422 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 15.29 Průměrná čtenost 598

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.