Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dva spravedliví

18. 07. 2017 21:51:20
Deset spravedlivých po mě nechtějte, ale o dvou bych možná věděla. Řekněme stará Faltusová..........

Babce táhne na šestaosmdesát, zdravá jako řípa. Přes léto jezdí každý večer za svým manželem. Vlastnímu předsevzetí vyjet na kole aspoň k jabloni, která stojí v půli táhlého kopce mezi poli s kapustou, vždycky dostojí. Leckterý mladík sem nevyjede, ale ona hravě. Tvrdý život z ní vykřesal ženu, odolnou jak houžev. Na kopci zaleje Lojzikův hrob, zavzpomíná, popovídá s návštěvníky hřbitova a zase jede domů. Už třináct let sem jezdí.

Když u jabloně sesedne z kola, protože kopec je příliš prudký, občas je k vidění zajímavá věc. Cesta ke hřbitovu bývá poseta hnědými slimáky, postrachem všech zahrádkářů. No a na těchto nesympatických, slizkých stvořeních činí Faltusová skutky spravedlnosti. Každého si pojmenuje a pak ho přejede kolem, s nikým nemá slitování. Obvykle u toho hrozně nadává: „Tohle máš Klémo za Miladu Horákovou,“ a ozve se sotva slyšitelné mlasknutí vypaseného slimáka, kterého Faltuska právě přejela předním kolem, „Co? Tak ty nemáš dost, hajzle! Tak tumáš!“ a přejede slimáka třikrát za sebou tam a zpátky. Stejně tak to schytá Stalin rovným dílem s Hitlerem „Tak tohle máš Ádo za všechny ty děti, cos zabil v koncentrákách, ty kurvo jedna!“ Mlask, mlask, mlask, mlask, mlask, mlask..... Pak přijdou na řadu i všichni jejich přisluhovači, které žena doprovází peprnými nadávkami. Než dojde na hřbitov, zůstanou za ní jen hnědé fleky. Spousta fleků...

Druhým takovým je Toník. Život k němu byl vrchovatě nespravedlivý, když mu nadělil čtyři mentálně postižené děti. Sám však nenaříká. Jen to nese. Jako truhlář je v dílně od rána do večera, až ho Růžena hubuje, že nezná nic jiného. Jenže dílna – to je jediná inštanc, kde dokáže na chvíli zapomenout. Proč zrovna on nemá komu předat řemeslo? Kdo se o děti postará, až tady s Růžou nebudou? A stovky dalších otázek...

Lidi k němu chodí houfem, to se ví, poctivý řemeslník. Tuhle k němu přišla Ančka Šejvlova a prosila Toníka o výrobu třímetrového dřevěného madla k zábradlí, které chce umístit na zeď pro malé děti. Nedosáhnou na zábradlí pro dospěláky, šmátraj ručičkama po zdi a nemají se čeho přidržet. Asi po dvou týdnech jí ho soused od Toníka přivezl a ona ještě ten den šla práci vyrovnat: „Tak Toníku, co jsem dlužna?“ volá Ančka zdálky na truhláře, který přichází utíraje si ruce do zástěry.

„Dej mně stovku za materiál a jsme si kvit.“

Anči zaskočila slina: „Počkej, stovku, to si děláš srandu? Víš, kolik by to stálo v krámě? Nejmíň tisíc.“

„Já vím, nejsem blbej,“ odvětí klidně muž.

„No tak pochop, že ti to chci zaplatit - materiál, práci, elektriku, prostě všechno...“

„A ty zas pochop, že mně stačí nahradit materiál a víc nechci,“ odpoví klidně Toník a pokračuje: „já nepodnikám a víc než za materiál nepotřebuju, a jestli mně chceš dát hodně, tak mně dej sto padesát.“

„Ale takhle přijdeš na mizinu, podivej, co k tobě chodí otravovat lidí – Beneš, Nojman...“ odporuje opět Ančka.

„Mě ještě nikdo neotravoval. Já prostě rád truhlařím, ty se zas staráš o tři děcka, Beneš chodí denně nakupovat bábě Šmejkalovej a Nojman se stará o kytky v kostele... Každej něco dělá pro druhý, rozumíš?“

Ančka ztichla a po chvíli odpověděla: „Rozumím“, dala Toníkovi sto padesát korun, poděkovala a šla domů.

A tak to je: v tomhle světě, plném nespravedlnosti, obyčejný „malý“ člověk naplňuje svoji „malou“ touhu po spravedlnosti...

Autor: Iva Marková | úterý 18.7.2017 21:51 | karma článku: 17.32 | přečteno: 409x

Další články blogera

Iva Marková

Naše dny

Je večer a v pokoji se ozve stokrát ohraná melodie mobilního telefonu. Blažena vezme přístroj do ruky a uvažuje: „Neznámé číslo...

12.10.2017 v 21:30 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 422 | Diskuse

Iva Marková

Kytice růží

Podzimní kytice růží, přešlých prvním mrazíkem, je nejkrásnější.....................................

7.10.2017 v 22:28 | Karma článku: 8.98 | Přečteno: 124 | Diskuse

Iva Marková

Bunda

Vašek jde ze školy domů se třemi kluky ze čtvrté třídy. Vždycky to je dlouhá cesta. Hodně dlouhá, ačkoliv ji lze překonat za deset minut.

2.10.2017 v 22:09 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 540 | Diskuse

Iva Marková

94 měsíců jsem prožil jako galejník

Ladislav Matyáš (1910-2008) byl v r. 1952 odsouzen k 16ti letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ztrátě čestných práv občanských. Rehabilitován byl v r. 1993.

25.9.2017 v 22:06 | Karma článku: 23.02 | Přečteno: 653 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Těžká křivda

Tak jsem si minulý týden zašel na pivko s kamarádem Jardou, se kterým jsem dlouhých devět let navštěvoval základní školu a později i jeden semestr vysoké školy, než mi bylo doporučeno, abych se akademické půdě obloukem vyhýbal...

20.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 391 | Diskuse

Dita Jarošová

Říjen v sametu...

Letošní podzim se stal samet doslova hitem, a je vskutku proč! Tak předně- na dotekově vrcholně příjemný a nositelný, nemluvě o nadčasovosti, i baroko na něho pělo ódy. Neptejte se mne na barvy, asi všechny jsou krásné...

19.10.2017 v 21:37 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 95 | Diskuse

Ladislav Marek

Osud

''Dixit autem illi diabolus: Si Filius Dei es, dic lapidi huic ut panis fiat. Et respondit ad illum Jesus: Scriptum est: Quia non in solo pane vivit homo, sed in omni verbo Dei." (Lk 4; 3 - 4)

18.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 150 | Diskuse

Bohunka Jakubcová

Jak sis... všiml, ale bylo už pozdě

Miluju rukavičky. Miluju rukavičky na jemné ručce ženy. Miluju doteky rukavičkou. Proč jen se mi líbí zrovna tohle? Jak s tím mám teď žít?

18.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 186 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (118)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Kruh se uzavírá. Praha, 21. srpna 2017.

17.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 219 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 15.64 Průměrná čtenost 596

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.