Josef Sodomka, tvůrce originálních karoserií

Až spatříte v Muzeu českého karosářství ve Vysokém Mýtě modrý kabriolet Aero 50 Dynamik, možná se zamilujete. Dílo designéra a karosáře Josefa Sodomky (1904-1965) obdivoval ve své  době svět.

Malý Josef od raného dětství pozorně sledoval kolářskou práci svého otce (1865-1939), jehož „První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky“ se ve Vysokém Mýtě od r. 1895 zabývala opravami a výrobou potahových vozů.  Josefa tato práce zaujala a rozhodl se jít v otcových stopách. Výuční list získal u svého otce, po studiu odborné školy v Kašperských Horách získal v r. 1922 oprávnění k samostatné kolářské živnosti a poté působil dva roky v podniku Laurin a Klement. V r. 1925 se vrátil domů s nadšením pro automobily a podařilo se mu přesvědčit otce, že budoucnost podniku je ve výrobě karosérií pro automobily.  Brzy se skutečně ukázalo, že to byla záchrana pro podnik, který vlivem poválečné krize a nástupem automobilismu upadal.  Během několika let se umění nadaného mladého Sodomky stalo známým doma i v zahraničí a poptávka po jeho krásných vozech rostla.

Kvalitně, originálně, rychle

Rodinný podnik převzal Josef po svém otci v r. 1930. První karoserii - otevřený vůz na podvozku Praga Mignon – vyrobil už v r. 1925 pro místního dopravce Šplíchala. Postupně začala firma vyrábět také nákladní a užitkové karoserie – vše podle individuálních zakázek a s velmi krátkou dodací lhůtou. V r. 1927 obdrželi první zakázku na limuzínu a od  té doby se luxusní automobily staly důležitou součástí výrobního programu. V r. 1929 vyrobila firma Josefa Sodomky první kabriolet a o rok později první autobus. Zájem o autobusy stoupl až po r. 1937 díky zakázkám Ministerstva železnic v Praze.

Ve 30. letech vznikla řada nádherných karosérií, oceňovaných na soutěžích elegance doma i v zahraničí (Budapešť, Monte Carlo, Nice). Prvorepublikové úspěchy firmy stály na kvalitě a originalitě vlastních konstrukcí.  Škála karosovaných podvozků byla ohromná: Aero, Bugatti, Ford, Chevrolet, Lancia, Praga, Renault, Rolls-Royce, Studebaker, Tatra, Walter atd.  Odběrateli vozů byli např..Jan Werich, Tomáš Baťa, Hana Benešová, hrabě Schwarzenberg nebo britská královská rodina. Josef Sodomka si velmi cenil rukodělné a tvůrčí práce. Byl denně v kontaktu s lidmi ve fabrice. Díky svému talentu a představivosti často kreslil hrubé náčrty jen křídou na vrata dílen s tím, že prokreslená dokumentace je mezi tvůrčími lidmi nadanými fantazií zbytečná. Sám trávil v továrně 12-16 hodin denně a maximalismus vyžadoval i od lidí kolem sebe. Najal nejlepší klempíře, karosáře, čalouníky, lakýrníky, kováře, zámečníky – mistry svého řemesla, kteří jeho improvizace dokázali zrealizovat.

Válka a poválečný úpadek

Druhá světová válka výrazně omezila produkci osobních automobilů, páteří výroby se staly autobusy a užitkové vozy, sanitky, dílenské soupravy, agregáty, pojízdné kanceláře atd. Díky kvalitě jejich práce a díky urputnému Sodomkovu  boji o zachování výroby jela výroba naplno i v tomto období. Sodomka se také zapojil  do odboje - podporoval partyzánskou skupinu operující v oblasti Vysokého Mýta a pomáhal rodinám, jejichž příslušníci skončili v nacistických věznicích a koncentračních táborech.   Po květnu 1945 opět navázal spolupráci s československými výrobci osobních automobilů a jeho velkou touhou bylo zřízení moderního karosářského studia a specializované střední odborné karosářské školy.

Z jeho plánů však brzy sešlo, protože v r. 1948 přišel o vše, co vybudoval. Na Sodomkovu továrnu byla uvalena národní správa. Provokace a sledování StB jej měly dohnat k emigraci nebo alespoň ke stažení z aktivního života.

V říjnu 1950, měsíc před svým zatčením, napsal svému bývalému zaměstnanci a příteli tento dopis: „Milý pane Řího, teprve druhý den po Vašem odjezdu jsem viděl, co jste mi zde zanechal. Nevím, z jakých pohnutek jste tak učinil, asi že jste měl dojem, a to správný, o mé situaci. Nezapírám před Vámi nic, Váš odhad jest správný. Avšak nevím, na jakém podkladě mi přinášíte tuto pomoc, není mně známo, že bych měl u Vás nějakou pohledávku. V každém případě srdečný dík, avšak nezlobte se, musíme tuto záležitost nějak postavit na rozumnou bási. Do té doby bych rád, abyste Vaši pomoc považoval  za můj dluh u Vás. Nezapírám, že se velmi obávám dalšího vývoje věci, kdy snad má rodina bude potřebovat, aby na ni někdo pamatoval a o tom bych jednou s Vámi rád pohovořil. V neštěstí člověk poznává pravé přátele a věřte, že jsem o Vás nikdy nepochyboval, avšak jste prvý, kdo přišel a nabídl mě pomoc. Jsou jiní, kteří by měli daleko větší povinnost než Vy, avšak činí pravý opak. To je velká přednost této doby, že oddělí plevel od zrna. Buďte hodně zdráv Vy i Vaše rodina a věřte, že ty hezké karoserie budeme spolu ještě dlouho dělat, i když nastane nyní nějaká přestávka. Váš Sodomka. P.S. Dopis laskavě spalte,  nemůžete vědět, kdy by mohl být proti Vám použit. Má situace jest nejistá.“

V listopadu 1950 byl ve svém bytě zatčen, obviněn z hospodářských deliktů a odsouzen k odnětí svobody na 3 roky.  I ve věznici si  kreslil své nápady a návrhy nových typů karoserií, byly mu však zabaveny a zničeny. Po roční vazbě jej soud nakonec osvobodil, možná  i díky zástupům dělníků, které údajně stály před budovou, v níž se rozhodovalo o jejich šéfovi.

Když s podlomeným zdravím opouštěl vězení, nesměl se vrátit do své továrny, a tak nastoupil v r. 1953 do Liazu Mnichovo Hradiště. Autor mnoha nádherných automobilů pro meziválečnou společenskou elitu dojížděl tehdy za každého počasí do práce plátěnou tříkolkou Velorex.  Na lepší vůz  „neměl nárok“. Když se vdávala jeho dcera, musel si auto vypůjčit: „Milý pane Řího, jak asi víte, naše Hanka se koncem ledna vdává. Jelikož nemám toho času žádné vhodné vozidlo, vzpomněl jsem si na Vás a chci Vás poprosit, zda-li byste byl tak laskav a zapůjčil mně tu Vaši krásnou Hadimršku, abych v Praze nedělal s tou tříkolkou ostudu. Nehněvejte se, že Vás takto obtěžuji, ale věřte, že kdyby to bylo jinak možné, rád bych Vás této starosti ušetřil…“ píše v dopise příteli.

V jednašedesáti letech odešel zcela fyzicky zničen do invalidního důchodu a o měsíc později zemřel. Autor 1.200 originálních karosérií, kterého obdivoval svět, zemřel v bídě a zapomnění ve vysokomýtské nemocnici. Brzy po jeho smrti skonala i manželka a také syn Josef, schopný konstruktér, v něhož okolí vkládalo naděje na obnovení rodinného podniku. Sodomkova sága skončila tragicky. Na základech rodinného podniku vyrostla postupně firma Karosa, dnešní společnost Iveco Czech Republic, která se orientuje na výrobu vozidel hromadné dopravy.

Informace byly čerpány z: http://www.muzeum-myto.cz/3-souvisly.php?menu=historie-firmy&a=1&stranka=historie-firmy