Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já

17. 08. 2017 22:02:30
Anna Lukášová (1909-2005) pocházela z rodiny tkalce s osmi dětmi. Teta byla nezapomenutelná, nezaměnitelná, svá. Osobnost. Dříč, který by se rozdal...

Tak mně je osumdesátdevět let... né, počkejte, sedum, sedum, osumdesátsedum... Kdopak to má furt počítat! A co celý den dělám? Iná, porát něco... Často chodím do lesa na klacky, teda jen když neprší – to je dřevo mokrý a těžký. No, chodím tady do těch kopců, von se tam žádnej nevyškrábe, a tak tam je hromadu pěknýho dříví. Tuhle se mně poštěstila taková věc: jela jsem na kole z Brandejsa sem do Perný a od pily nahoru jel traktor s dřívím. Já jsem byla u autobusový zastávky a najednou koukám – u příkopa ztráceli takový pěkný krajiny. Povidám si: Heršof, chodím do lesa, to bych byla hloupá, abych lítala po klackách... Tak jsem vzala vozejk a šla jsem. No a pak jsem to do půl dvanáctý řezala, aby to děti neviděly, protože by mně nadaly. Já jim dycky nařežu kloudný bukový klacky a řeknu jim, ať si pro to přijedou s přívěsem. A pak si nařikám, že nemám čím topit...

Taky chodím na pole, ale teď prší a prší, já nevim, co to je za blázinec – všechno mám zamořený plísní. Tady nahoře na kopci mám políčko. Je to prudkej kopec – žádnej tam nevyleze, tak tam chodím já. Nosím tam i hnůj v lavoru... Děti mně řikaj: mami, my ti to zrejeme. Ale já to nechci, dokud můžu, tak to nechci. Voni to trapem udělaj, a přitom házej hlínu z kopce dolů! Řikaj, že na tý jejich práci pořád něco vidím. No, oni se u toho moc nenadřou...

Tuhle byly naše děti někde v Orlických horách na chatě vode dráhy a Jana povidala – mami, chodíš doma jako šlundrák. Já povidám – hlavně, že mám hadry schovaný. Já se zamažu, nemůžu se nějak ustrojit! A ona zas že nosím gumáky, že to není zdravý. Jenže když je porát mokro, tak se střevíce zavobalej blátem, žejo? A ona mně přivezla plnej koš nějakých obnošenejch střevíců, šak se podivejte, sou v síni. Já povidám – ty nejsou k potřebě, s kramflekem nemůžu potřebovat. To se vobalí, zarejou se kramfleky do hlíny a já abych to tahala ze země ven...

Teď je Jana už dlouho doma – na pokladnu – má něco vod páteře. Když vona se taky neoblíkne a pak skučí!

A když se tady sejdou všechny čtyři rodiny, to je nadělení – ještě že mám vždycky napečený. Do krámu je daleko, tak radši zadělám...

Tudle jsem si chtěla udělat květák a ani jsem nemohla, protože jsem neměla vejce – já všechno rozdám. Jana mně povidala, že mě vejce přijde tak na sedum korun, že na ty slepice všechno koupím... No, asi má pravdu... A tudle jsem zabila zajce. Hlavu jsem si nechala a zbytek jsem dala dětem. Jó, zajci... To nedávno jsem byla u Ládi, a jestli bych mu prej nezabila zajce. Jenže já jsem neměla sílu, tak jestli bych mu aspoň neradila, že si ho zabije sám. Ano ale to by člověk zmrz – von ho majzal sem tam, no ale nakonec jsme ho šťastně zabili...

A jednou – to bylo pár roků po válce – jsem někam vezla vlakem kůzle a potkala jsem se tam se známou. A jak jsme tak breptaly, milý kůzle jí zatím vohryzalo sukni. Bylo to ňáko v květnu. Naštěstí jsem někde vyštrachala špendlik, tak jsme to sešpendlily a rázovaly jsme do Brna. Nojo, to je takových historií!

Už fůru let jezdím k doktoroj na injekce. Von se sice nabízí, že bude jezdit sem se sanitkou, ale to já nemůžu potřebovat. Zrovna budu někde na krmení nebo v lese a co potom?

Kdepák, já ještě rok a končím... On žádnej za mnou nepřijde s tím hezkým, dycky jen se starostma, a to člověka deptá...

A vemte si buchtu! Já nemůžu najít cukřenku, tak vám to takhle posypu rukou... Sou jen vobyčejný...

(P.S. I když si teta v době rozhovoru dávala jen rok, žila pak ještě devět let.)

Autor: Iva Marková | čtvrtek 17.8.2017 22:02 | karma článku: 18.76 | přečteno: 501x

Další články blogera

Iva Marková

Jak se máma stala námořníkem

Když byla moje máma malá, chtěla být námořníkem. Opravdu! Říkala mi to. Lákala ji svoboda a dálky...

11.11.2017 v 20:15 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 281 | Diskuse

Iva Marková

V Orlických horách jsem doma

Klement Neugebauer se narodil v r. 1937 v Neratově. Tehdy to byla německá obec se stovkami lidí, dnes má kolem šedesáti obyvatel. Neratov je místo s jedinečnou atmosférou.

2.11.2017 v 21:52 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 762 | Diskuse

Iva Marková

Cesta za Beránkem

Každý ráno, když se probudím, kouknu z okna na horizont v dáli... A on je tam.......................

24.10.2017 v 21:09 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 411 | Diskuse

Iva Marková

Naše dny

Je večer a v pokoji se ozve stokrát ohraná melodie mobilního telefonu. Blažena vezme přístroj do ruky a uvažuje: „Neznámé číslo...

12.10.2017 v 21:30 | Karma článku: 12.85 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Zdeněk Kloboučník

Ukradená revoluce

Předseda Studentské rady vysokých škol ve svém projevu z pódia na Albertově oceňuje mimo jiné i bojovníky proti totalitě v minulém režimu a vyzdvihuje jejich zásluhu na tom, že dnes můžeme žít v demokracii.

17.11.2017 v 16:19 | Karma článku: 35.13 | Přečteno: 1025 | Diskuse

Jan Jílek

Chtěl jsem být guitar man

17 listopad. Zažil jsem už dost sedmnáctých listopadů, abych mohl říci, jestli jsem, nebo nejsem rád, že jsem se jich dožil a prožil.

17.11.2017 v 2:15 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 237 | Diskuse

Dana Urbanicsová

V. Náš život s Trpajzlíkem - Velké proměny

Je tomu skoro rok, co jsme do naší náruče, srdce a domácnosti přijali malou holčičku z kojeneckého ústavu, řečenou Trpajzlík. Moc ráda bych se s vámi sdílela s naším příběhem, jak to všechno bylo, je a snad i bude

16.11.2017 v 21:09 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 420 | Diskuse

Jan Jílek

Kecy a skutky nejsou totéž

„Všechno je jinak.” Pravil moudrý rabín. Podobně jako moudrý rabín, pravil i Vašek Dušek, stomatolog a chirurg, co mi měl dnes dělat implantáty.

16.11.2017 v 17:47 | Karma článku: 14.52 | Přečteno: 477 | Diskuse

Roman Enders

Co přinutí člověka běhat?

Divoká zvířata? Ta radši utečou sama. Tramvaj? Ale kdeže. Za chvíli je tu další. Jen tak z plezíru? Taky ne. Na vítr ve vlasech máme dnes lepší vychytávky. Vlak? Tak, tak. Ale přecejen trochu jinak...

16.11.2017 v 11:20 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 262 | Diskuse
Počet článků 51 Celková karma 15.29 Průměrná čtenost 598

Obyčejná ženská, co se ráda kouká kolem sebe a občas o tom napíše.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.