Jedné babičce a jedné mamince
mi předávala svoji ženskost. To koukáš, viď? Nebylo to nic velkýho, neboj, jen drobnosti…
- štůsek voňavých zbytečků látek ve skříni,
- kabelka, ve které vedle průkazky diabetika nikdy nechyběla rtěnka,
- Tvá bílá hříva vlasů vyčesaných nad čelo,
- partička kanasty v neděli po obědě,
- vůně Tvé zralé kůže,
- ustaraná tvrdá tvář, když se děda vracel z oslavy kamarádů,
- kufr obnošeného, hrůzostrašného šatstva od tety Bobiny z Chrudimi, které jsme Ti svatosvatě slíbili nosit, abychom Ti udělali radost…
Nedávno mi vytanula nečekaná vzpomínka. Jednou, když jsme se u Tebe na prázdninách myly se sestřenicí Martou v umyvadle, Tys mi říkala, že mám na hrudi od ramene k rameni vodorovnou modrou žílu. A přejelas po ní prstem, abych věděla, kde je. Zrcadlo bylo moc vysoko. Říkalas mi, že ji jednou ukážu svému milému – jako dárek. Tenkrát jsem to nechápala. Babi, nestihly jsme si spolu skoro nic říct…
Před časem mi kamarádka poslala svůj text, který napsala už v pokročilejším věku. Její maminka žila jen do svých čtyřiceti let. Pak přišli nacisté se svou zrůdnou teorií o podřadných rasách a celá rodina musela do koncentračních táborů. Maminku s manželem a11letou dcerou pohltily plynové komory, Annetta se svou sestrou Osvětim přežily jako „pokusný materiál“ dr. Mengeleho. Bez matky žijí obě dvojčata už pětasedmdesát let a toto o ní napsala dnes 93letá paní:
„Vysušené jezero slz zírá z temnoty se vzpomínkou na maminčinu tvář. Na tvář, která se nikdy neunavila pohledem provázet kroky svých milovaných dětí. Z každé této vyschlé slzy pučí nový výhonek života a děkuje za to právě jí… Není hrob, kam bychom položili kamínek k uctění její památky. Ale v našich srdcích zůstává nesmazatelná vzpomínka.“
Prostá slova. Silná slova. Snad každý hledáme nějakou maminku nebo babičku, tátu nebo dědu – něco v sobě, něco, o co se opřít, kam složit hlavu… zdá se, že je to jeden z darů života - že cit se ani po letech neztrácí… Že i když jsme se v životě nestihli spolu víc užít, něco z nich je navždy v nás. Někdy toho je víc, někdy míň. Někdy se nám to líbí, někdy ne. Ale JE to v nás pro další generace - neviditelný špagáty přitažlivosti napříč věky.
P.S. Možná trochu „mimo mísu“, ale ne zas tak úplně. V posledním dopise Annetta mj. píše: „Tento měsíc se nám roztrhl pytel s narozeninami, a právě také začíná židovský Nový rok. Tak věřím, že to oslavíme v rodinné pospolitosti, a že nový rok nám přinese MÍR, na který tak dlouho čekáme.“
Taky silná slova…
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Iva Marková
Babička čte pohádku
....................................................................................................
Iva Marková
Máchadlo
....................................................................................................
Iva Marková
Chodec
....................................................................................................
Iva Marková
Kámen
....................................................................................................
Iva Marková
Husy táhnou
....................................................................................................
Iva Marková
Les
....................................................................................................
Iva Marková
Jitrocel
....................................................................................................
Iva Marková
Nečekané
Mrzáček típnul cigáro a usedl na volnou nádražní lavičku, kterou právě opustili jeho silnější kamarádi. Je půl deváté večer a loudáš se domů.
Iva Marková
Výlet do Vlčkovic
Vyrazily jsme s jednou blogerkou, patriotkou Orlických hor, na výlet za humna. Vanul čerstvý luft...
Iva Marková
Polní cestou
....................................................................................................
Iva Marková
Březová alej
....................................................................................................
Iva Marková
Madony v krajině
Česká krajina je jako obrázek. A v ní najdeme stovky dalších obrázků, které zrcadlí obraz nás samotných.
Iva Marková
Bílé límečky
....................................................................................................
Iva Marková
Kuchyňka
....................................................................................................
Iva Marková
Co když je něco víc?
....................................................................................................
Iva Marková
Veselé Vánoce
....................................................................................................
Iva Marková
Hromadí se
....................................................................................................
Iva Marková
Dědictví
taková pohádka ................................. ...................................................
Iva Marková
Běh o lásku
taková pohádka .....................................................................................
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 10,22
- Průměrná čtenost 599x
ivamarkova@tiscali.cz