Prasklina

Roztrhaná košile

Rozcuchané vlasy

Stejně vím:

když nahnu se přes okraj, poletím

Asi

.

Když rozjedeš se proti zdi

na konci není zeď

Vzneseš se do oblak

jako pták

.

Konečně bez tíže

.

Srdce puká

a z praskliny jeho

křídla se derou

.

Čekal jsem holuba

bílého jako sníh

Anebo dravce

s metrovým rozpětím...

.

Je to vrabec

Ale letí!

Dneska ráno

Dneska ráno po probuzení, ještě pod peřinou, uslyšel jsem nějaké rány. Dunivé a hluboké.

Myslel jsem, že soused odjíždí do práce a bouchá dveřmi svého džípu.

Ale nebylo to ono.

Pak jsem myslel, že syn vstává do školy, a není v koupelně zrovna potichu.

Ale nebyl to on.

Aha, to popeláři jedou a vysýpají nádoby s odpadem.

Ale nebylo to ono.

To mé srdce bilo.

To bilo ono.

foto: I.Marková