Šetrnost

Za našich mladejch let bylo k šetrnosti víc důvodů a byli jsme v ní tak nějak vychováni. Přirozeně, nikoli direktivně – byla to normální součást života.

Nebylo tolik jídla, hader, TV programů, prostě tolik všeho. My jsme nebyli tím vším přežraní, takže k tomu, co bylo, jsme se chovali poměrně slušně, aby to dlouho vydrželo.

Tak třeba rohlíky: každou sobotu jsem jako děcko frčela na kole do obchodu Jednota pro čerstvé rohlíky ke snídani. Jenže když doma zbyly starší rohlíky, kdo je jedl? Buď rodiče, a pak následovala neúprosná věková hierarchie. Tudíž nejstarší dítě, které „nejlépe pochopí“, že mladší sourozenci dostanou čerstvé rohlíky, tu a tam taky chroupalo ty tvrdší kusy. Přece se to nedá králíkům!!!

Nebo jablka ve sklepě: Jak postupně dozrávala, vždy se z lísek přednostně vybírala potlučená, nahnilá či jinak poškozená. Okrájela se a snědla syrová, uvařil se kompot, upekl štrůdl. Že bychom ze sklepa vzali normální jablko, to nás ani nenapadlo. Vždycky se přece berou ty nejhorší. Ty, co ještě nejsou na vyhození, ale žádná paráda už to taky není. Prostě ty, co se MUSÍ sníst.

Anebo plynové topení: Hned po revoluci, kdy se všichni začali zmáhat a vytvářet pohodlnější životní podmínky, rozhodl tatínek, že dáme do domu plynové topení místo akumulačních kamen, která hřála asi hodinu denně, a jen když jste na nich byli nalepeni. Zpočátku to bylo náramně výhodné topení, což o to, ale časem se ceny zvedly. Výhodnost šla do kytek, plyn zůstal. A tak se s teplem šetřilo. Tatínek chodil po bytě, zavíral kohoutky u radiátorů a z odečtu plynoměru vyvozoval důsledky. K jeho tradičnímu, ničím nenarušenému nedělnímu obědu, patřila vždy televizní politická debata a odečet plynoměru před plotem domu. Tedy v opačném pořadí: nejdřív odečet, pak televize. (U politických debat se totiž většinou rozčílil, takže na plyn spolehlivě zapomněl). Pozorovali jsme ho z okna, a když se vracel, podle výrazu tváře jsme odhadovali další průběh událostí. Buď nastala dále nekomentovaná spokojenost, častěji však řešení příčin nadměrné spotřeby, a následné přiškrcení plynu.

Takže jsme celý naše mladý léta jedli nahnilý jablka, včerejší rohlíky, a i když jsme měli topení de luxe, doma jsme chodili ve svetrech a tlustých ponožkách.

Dneska je ta naše tehdejší šetrnost trochu k pousmání. A taky se mi po ní trochu stejská…