Adventní

Schvácená babička v Tesku vláčí plné tašky hraček. Tank pro Kubíka, samopal pro Pavlíka ............

bárbínku pro Simonku, hrací skříňku pro Lucinku. Made in China. Lapá po dechu. Je to šichta.  Ještěže tady maj ty záchody. I nad mísou zní dudlajdáááá...  

Venku konečně vydechne. Ve vzduchu mlha a splín. V hlavě hukot.

Tu z protějšího chodníku zaslechne smích. V děravých teplákách a bundách po někom dovádějí tam tři malí kluci přičmoudlí. Dva utíkají a před sebou tlačí nákupní vozík, ve kterém vezou nejmenšího. Ten se drží jako klíště, a řehtá se na celé kolo. Tři černé hlavinky bez čepice poskakují po chodníku. Vozík kodrcá po dlaždicích - čím víc to skáče, tím víc oči září.

Babička se zastavila. Položila tašky s tanky a samopaly na zem, a dívala se za nimi. „Takový smích jsem dlouho neslyšela,“ pomyslela si, „takový krásný, zvonivý smích jsem už dlouho neslyšela…“