- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ivo, děkuji
Vždy když čtu nebo slyším podobný příběh, zmítá se to ve mně tak, že takové lidi bych šla bránit holýma rukama. Bez přemýšlení, co bude...
Děkuju za to, Jano. Ale když je slyšíte vyprávět, co zažili, říkají to nesmírně civilně, tiše, obyčejně, jako: tak to bylo. Chtěla bych vždycky ty lidi obejmout, pohladit. Jenže nejsem zrovna ten typ, co se umí na lidi takhle vrhat. Tak aspoň když o nich napíšu, je to takové moje pohlazení. A taky věřím, že když čtenáři pociťují k těm lidem (pro ně úplně neznámým) nějakou náklonnost či soucítění, tak to se neztratí. Věřím, že jsou mezi náma neviditelný špagáty přitažlivosti, který fungujou i napříč věky. Mějte se parádně nejen v neděli
Opět úžasný příběh paní Marková, skvělé čtení, s trochu smutku a velkou dávkou pozitivní energie, moc poučné a zajímavé. Děkuji
I mne tento blog zaujal jako málo který.