- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Klobouk dolů před tím, jak nestranně a objektivně jste napsala. Karma!
Oceňuji Vaše úsilí a zveřejnění. Těch příběhů je fůra ... S odstupem času asi lze pak glosovat - Bez ohledu na stranu bojující, jde o lidi. Z těch dopisů pramení to obvyklé, laskavost a chuť žít. Jako vždy, s nimi manipuluje nějaký režim. Pak o jejich osudu rozhoduje i řeka ! Kdo bydlí za - Hlučínsko, je v Říši a narukuje - bratr bydlí před, tedy je v Protektorátu a tak nemusí ! Můj poznatek - Obě strany prokázaly neuvěřitelnou odvahu, houževnatost ... Čili v těch lidech to je ... K čemu je jim to ale platné, když po režimu, zase nastoupí zcela jiný ! Paradoxy dějin - Němci na Elbrus pověsili svou vlajku. Pak, jako důchodci opět přijeli na zájezd. Na parkovišti jim vítěz 2 světové války prodá tu nemožnou Matrošku a uctivě se jim uklání - Přilepšil si k mizernému důchodu, všichni se fotí a na sebe se usmívají ... Úcta k nim všem, s přáním lepších poměrů bez konfliktů ...
Nevím, co k tomu dodat, Miroslave. Naprosto souhlasím se vším, co říkáte. Na všem stranách válečných konfliktů jsou jen lidi, kteří v ohrožení života volají mámu. Všichni stejně, protože jsme všichni stejní lidi. Děkuji za čtení a mějte se hezky.
Velmi potřebný článek, zvláště v současnosti.Výborně.