Moc krásně jsi to napsala. Ale dneska to málokdo dovede pochopit, a to nejen z té mladé generace.

Zdravím tě, Veroniko

Ivuško, s těmi jablky to u nás chodilo na chlup stejně a co vím, tak se to tak praktikovalo v mnoha rodinách. No a co myslíte, jaká jablka nosí v zimě manžel ze sklepa dneska? (A vykrajue, a vykrajuje, a vykrajuje.)

Je příjemné vás taky potkat občas ve shodě

Karma, je to (bylo to) tak. A taky se dojídalo, ohřívaly zbytky od večeře a z šatů na odpis se vypáravaly gumy, knoflíky a všechno znova ku použití.

Moje prabička prý půlila i sirky :-)

Njn. ale měla tři děti a k tomu pradědečkův nikterak oslnivý plat poštovního úředníka. Z peněz, co si oba přinesli do manželství, koupili menší domek, ten postupně zvelebili a prodali, koupili větší, pravovárečný, s nájemními byty. Opět ho zvelebili, prodali a teprve pak si koupili vysněnou vilu se zahradou.

Před pár lety novinářka Anastázie Kudrnové, která se vdala do Anglie, popsala, jak si mladí Angličané z bohatých rodin pořizují bydlení. Přesně tak, jako ti moji předci, kteří se vzmohli jen díky přičinlivosti a spořivosti.

Inu, ne vždy je všechno zlato, co se blýská

Ano, ne vždy: ke Khonovi přijde zloděj a praví: Naval zlato, šperky a drahý kamení nebo tě zabiju. Khon na to: Ale já nic nemám, jen 120 kg zlata. A zavolá do vedlejší místnosti: Drahá, zlato, máš tady návštěvu!