A drahej proud (ten čaj si udělej až ve čtyři!) a seškrábnutí zbylé hořčice z talířku zpátky do kelímku... Teď jsem já ten exot, co během sprchování vypíná vodu a oplakává spotřebu na máchání prádla (nutné - alergie).

Jo jo, ty rodičovský rady se do nás zažraly jak moli do kabátu - ať chcem nebo ne. Díky za návštěvu, Klárko!

Ivo, snad nikdo neuměl víc šetřit, jak moje moravská tchýně (už jsem o ní psala). Vyhodila opravdu jen to, co už nešlo nijak použít. Dnešní dobu by vůbec nepochopila. Ani mně se nelíbí ta nadvýroba všeho. Třeba těch hader v buticích, které už nové nejsou k nošení...A to je jenom zlomek toho, co je na vyhození.

Díky za blog!

Pěkně jste tu nelogičnost nadvýroby popsala: vyrábí se něco, co se nedá nosit, co nikdo nekoupí, a co se vyhodí. Anebo koupí, záhy se rozpadne a vyhodí... Ale co bychom pro ty ekonomické tygry neudělali, ne? Krásný dny, Marie!

Moc pěkně napsané, Ivo!!!

Jako protipól dám do placu příhodu, kdy jsem byla v lázních a paní z vedlejšího pokoje mě cestou z večeře k sobě pozvala na pár slov. A pak ještě asi 3x. Ale pokaždé, když jsme k ní vstoupily, tak byla všechna světla rozsvícena. Prostě všechna. Lustr, lampička, světlo v koupelně... Při poslední návštěvě už jsem to nevydržela a zeptala se jí, proč nezhasíná, když byla celé odpoledne na procedurách a v pokoji bydlí sama? Její odpověď mě mrzela: "Co bych zhasínala, platím si samostatný pokoj, tak si můžu svítit, jak chci."

Další pozvání na popovídání jsem zdvořile odmítla.

Tak tuhle paní bych taky nevydejchala. Tenthleten postoj Pomněpotopa je dost smutný, obzvlášť v našich končinách, kde si normální člověk uvědomuje dopady svého jednání na všechno kolem... Krásné dny, Zdeňko, a těším se na Vaše články

Suché rohlíky - vždycky na strouhanku, i dnes. V minulosti se šetřilo víc, starší generace to má v sobě zafixované. Ale nejhorší to bylo za války, když jsem byla dítě. Například šaty, z kterých děvče vyrostlo, se dole nastavily pruhem látky ustřižené z jiného šatstva. Ach jo, to byly doby... (U nás se dnes s ničím moc nešetří, ale také zbytečně neplýtvá). Zlatá střední cesta.

Mirko zdravím Vás a děkuju za Vaše vzpomínky. Jedna paní mi vyprávěla, že chodila (v době války) do školy v pánském kabátu a botách, protože doma jiný neměli. A nikdo se jí neposmíval. Napadá mě, že ani my jsme se nesmáli spolužákům, kteří měli svačiny v pytlíku od mlíka (diskuse níže). Prostě tak to bylo. Dobré dny Vám přeju

Ivo, my jsme snad bydlely spolu, jinak to nevidím!Dodnes to mám vžito, chodím a zhasínám, zavírám vodu, přesně jako táta.... I to téma jsem měla už skoro na klávesnici

Jituško, jak vidno z diskuse, je to téma, který lidi zajímá, tak až přijde čas, určitě to napiš taky Je toho víc, na co se dá vzpomínat... Měj se krásně!

Asi máme všichni podobné zážitky, jak rodičové kontrolovali naši nejrůznější spotřebu. Buďme rádi, že taková krutá šetření dnes již nepotřebujeme a našim dětem život zpříjemňujeme. A naopak, že nás naše děti učí, že nejsme až takovými chudáky, jako jsme byli my v našem mládí. Šetrnost je moudrá věc. Ale nechápu, proč jsme dnes za šetrnost pokutováni...

Dnes žijeme na vesnici a prakticky všechny zbytky z domácnosti zkonzumuje naše domácí havěť.

Dnešní mládeže, ale i střední generace, je mi líto. Již nikdy neochutnají voňavé rohlíčky nebo voňavý kváskový chlebíček přímo z pekařské pece, mléko čerstvě načepované od kravičky, máslo vytvořené přirozeným stloukáním, čerstvé maso právě zabitého zvířete přímo na dvoře... Již nikdy nebudou tak samostané a svobodně lést po stromech... Jednak přirozená a svobodná doba nám mizí před očima a jednak se o své děti více bojíme, protože těch nebezpečí je čím dál tím více!

Ano, byli jsme nuceně šetrní, ale naše dětská svoboda nám to vyrovnávala. Jen jsme za komunistů se museli naučit žít a mluvit ve dvou světech. Museli jsme umět rozlišovat falešný komunistický veřejný prostor a svobodný, pravdivý prostor domácí. Tomu jsme se museli přizpůsobit. Ale naučili jsme se tomu. Někteří bez újmy na svém zdraví tělesném i duševním.

Zdravím Vás, pane Šimku, a děkuji za návštěvu a Vaše vzpomínky

Žilo se jinak. Pomaleji, šetrněji a za každou nadhodnotu, jakou byl čerstvý rohlík nebo pěkné jablko, byl člověk sakra vděčný... dnes mají lidi skoro všechno a stále to mnohým není dost nebo vhod.

Přeju Ti krásné dny a díky za hladivé vzpomínání, Ívčí :)

Tak hlavně nejde paušalizovat. V nás ve škole v 80. letech převažovaly sídlištní děti z vojenských rodin a na druhý stupeň přicházely děti z okolních vesnic. Rozdíl byl nebetyčný.

Venkovské děti byly zvyklé doma pracovat, byly skromnější a bylo na nich patrné, že byly doma (většinou) dobře vedené.

Ty druhé žily v rodinách s nadstandardními příjmy. O co méně na měli rodiče času, tím větším kapesným děti disponovaly... Při každém rodičáku jsme dělali výstavku nálezů - hodinek, brýlí, peněženek, oblečení, bot. Školníka mohla jednou ranit mrtvice, když zaslechl matky, jak si notovaly, že jim nestojí za to, aby se "v těch krámech přehrabovaly".

Na druhé straně když se jejich děti rozpovídaly, bývalo mi jich i líto. Některé doma neměly ani jídelní stůl a na otázku, kde tedy společně stolují odpovídaly, že u nich se nevaří a když má někdo hlad, jde do lednice a něco si vezme. Ale také to tak nebylo všude.

starší rohlíky se u nás usušily a mlela se z nich strouhanka, nahnilé ovoce jsme nikdy nejedli, potlučená jablka se ihned zpracovala a jablka ve sklepě se pravidelně kontrolovala, stejně jako brambory...doma jsme měli plynový kotel a topilo se na 17°C podle termostatu,když jsme doma nebyli a na 21°C, když jsme domů ze školy a z práce přišli.... šetrnost Vašeho otce byla přímo chorobná, nenechalo to na Vás nějaké následky????

Tatík je sice šetrný, ale chorobné to není. Záclony ze slupek od buřtů jsme doma neměli Díky za návštěvu a Vaše vzpomínání, Šárko, a krásné dny Vám přeju

Ale vždyť se většina z to ho děje i dnes.

Včerejší rohlíky nacpu do toustru a jsou jak čerstvý, ze starších je strouhanka. Co zbyde od oběda, tak je ve většině případů druhý den večeři atd.

Pouze jsem přehodnotil takové to, že nejdřív se budou jíst starší věci a čerstvé bude napotom. Čerstvé si dám hned protože je mi naprosto jedno jestli zbylé pečivo bude staré 1 nebo 2 dni. Ovoce jsem nikdy neskladoval, tak s tím nemám zkušenosti.

Jsem už sice trochu starší, ale podobný věci má zažité i moje dcera a i jiní mladí jsou zvyklí. Je to jen o tom jak byli vedeni doma.

Škoda, že již nikdy neochutnáte voňavý rohlíček nebo chlebíček přímo vytažený z pekařské pece! To byste tak o starém rohlíku nemluvil! Ten patří do semlbáby nebo rozemlít na strouhanku!

Jo, bylo normální umýt a znovu použít pytlík od mléka, do pytlíků od mouky zabalit, co bylo třeba...

A vodou z mytí podlahy splachnout záchod, až to bylo potřeba. Že starých rohlíků udělat žemlovku...

Dneska se To pracně objevuje...

Ty pytlíky od mlíka byly teda děsivý. U nás v rodině se to nepěstovalo, ale znám to.